Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1434/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. M., proti žalovaným 1) Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 2) JUDr. V. J., advokátovi, 3) Č. a. k., 4) Nejvyššímu státnímu zastupitelství ČR, se sídlem v Brně, Jezuitská 4, 5) Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 6) Ústavnímu soudu, se sídlem v Brně, Joštova 8, 7) Úřadu prezidenta ČR, o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2003, č. j. -73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2002, č. j. -61, odmítl podání žalobce, kterým se zahajuje řízení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 1. 2003, č. j. -73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce obsáhlé dovolání, ve kterém uvádí, že žaloba z 12. 6. 2002 je vědomě stručná, neboť navazuje na žalobní „pokusy“ z května 2001, a její formální nedostatky bylo možné odstranit postupem dle , neboť „se jevilo nesmyslným popisovat množství stran skutečnostmi k tíži jednotlivých žalovaných počínaje od 10. 3 – 3. 5. 1997, kdy započala moje těžká kriminalizace krytá přisouzením viny dle /1 tr. z.“ Popisuje trestní řízení, které proti němu bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. a které vyústilo v pravomocný rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví. Dále vyjadřuje svůj nesouhlas s omluvami prezidenta V. H. za odsun Němců z ČSR dle Postupimských dohod. Namítá, že žaloba obsahuje konkrétní údaje týkající se jeho újmy na cti, neboť se domáhá provedení „rekonstrukce“ – ohledání děje z 3. 5. 1997 v trestní věci a poté „znaleckého posouzení účinků křivého obvinění a odsouzení na lidský organismus zbavením vlastní identity řádného člověka a občana této země, v proměně v antisociálního živlu“. Za degradující považuje v trestním rozsudku větu „oba již byli trestně stíháni“, která dle něj nerozlišuje, že M. H. (poškozený v trestním řízení) byl stíhán za pokus o vraždu své družky, kdežto on byl v r. 1982 stíhán Státní tajnou bezpečností. Napadené usnesení odvolacího soudu je dle něj obdobou počínání trestních soudů a „‚čelí‘ snaze o rekonstrukci děje z 3. 5. 1997 a násl., což je pouze připojení se k podezření z tr. činu účastí na zločinném společení dle §u 163a/1 tr. z. a násl.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a nařídil, aby věc byla převedena z rejstříku Nc do rejstříku C a soudem věcně projednána.

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2003, č. j. -79, které bylo žalobci doručeno dne 24. 4. 2003, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení si zvolil advokáta k zastupování v dovolacím řízení, nebo – má-li sám právnické vzdělání, aby tuto skutečnost doložil. Žalobce ke svému přípisu, který soudu došel dne 25. 4. 2003, přiložilu ověřující jeho právnické vzdělání.

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2003, č. j. -82, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady dovolání, jelikož toto postrádá náležitosti dle a Žalobce má vady odstranit tak, že uvede, které výroky napadeného usnesení napadá, z jakých důvodů je napadá a čeho se dovoláním domáhá. Zároveň byl žalobce poučen, že neodstraní-li vady ve stanovené lhůtě a pro nedostatky podání tak nebude možno v řízení pokračovat, dovolací soud dovolání dle ust. a odmítne.

Žalobce na tuto výzvu reagoval přípisem doručeným soudu dne 30. 5. 2003, ve kterém rekapituluje dosavadní průběh řízení v této věci, soudní rozhodnutí, výzvy a své přípisy adresované soudu. Dle jeho názoru je v řízení patrná „nechuť k tomu, aby byla aplikována ust. §/1b, 2 a 85b tr. ř. ve vztahu k ust. tr. z. a §/2, 11 a 424 důkazními prostředky – ohledáním dle § a 130/2 “ Navrhl, aby dovolací soud „ buď zrušil napadená rozhodnutí dovoláním a uložil, aby byl proveden důkaz pravdy o ději z 3. 5. 1997 v rámci rej. C a dle okolností o dalších souvisejících důkazech, nebo aby přímo po přezkoumání spisu zdejšího soudu zrušil i rozsudek z 28. 2. 2000, s důsledky jak pro věc , tak i pro věc .“

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení s právnickým vzděláním ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ust. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle ust. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení a 3 nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. , věta první, ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (, ), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.

Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení , věty první, odmítnout.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 25. 3. 2003. Tímto dnem mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 26. 5. 2003 (pondělí). Žalobce sice včas podal dovolání, v němž dostatečně určitě vymezil jeho rozsah, neoznačil však dovolací důvody, ani je obsahově nevymezil. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání ( věta první ) a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, nelze pro tyto obsahové nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání žalobce podle ust. a odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, , a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2003

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu