Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 639/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně S., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 388.330,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2002, č.j. -177, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2002, č. j. -145, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 388.300,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 1. dubna 1997 do zaplacení, žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 78.536,- Kč a povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové částku 645,66 Kč (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že z obsahu smlouvy z 18. listopadu 1993 „nevyplývá“ předmět kupní smlouvy, tj. věci, jejichž vlastníkem je žalobkyně a které měly prodejem přejít na žalovaného. Jelikož ani z dalších provedených důkazů nelze dovodit, že by byl určen předmět koupě, smlouva mezi účastníky nevznikla a „nenastala“ povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu.

Dále zdůraznil, že pokud si žalobkyně a žalovaný navzájem poskytli „určitá“ plnění, šlo o plnění bez právního důvodu, která je třeba posoudit podle ustanovení a násl. o bezdůvodném obohacení. Z toho, že žalovaný od žalobkyně věci uvedené v listinách z 22. listopadu 1993 převzal, nelze dovodit, že převzal „předmět smlouvy“, když „určení předmětu smlouvy“ v řízení prokázáno nebylo.

Odvolací soud nepřisvědčil námitce, že žalovaný částečnou úhradou kupní ceny uznal závazek ve zbývajícím rozsahu ve smyslu ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, když aplikace tohoto ustanovení by přicházela v úvahu pouze tehdy, jestliže by žalovanému závazek k zaplacení kupní ceny vznikl, což v daném případě prokázáno nebylo. Vzhledem k neexistenci dluhu tak - dle odvolacího soudu - domněnka uznání zbytku dluhu nepřichází v úvahu.

Odvolací soud se proto ztotožnil jak se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, tak i s jeho právními závěry.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „“), a namítajíc, že odvolací soud „nesprávně právně zhodnotil věc samou“.

Zdůrazňuje, že rozhodující pro posouzení věci samé, tj. pro posouzení, zda žalovanému vznikla povinnost k zaplacení kupní ceny, je, zda žalobkyně žalované dodala zboží, které je předmětem prodeje, resp. věci, jak jsou obecně označené v kupní smlouvě. V této souvislosti odkazuje na provedené důkazy, s tím, že zejména ze soupisu o provedení inventury 22. listopadu 1993 je zřejmé, že obsahuje veškeré věci nacházející se na prodejně, které žalovaný v souladu s uzavřenou kupní smlouvou převzal.

Nesouhlas dovolatelka vyjadřuje rovněž se závěrem odvolacího soudu o nesplnění podmínek pro uznání závazku částečným plněním podle ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku. S ohledem na to, že unesla důkazní břemeno o řádném uzavření kupní smlouvy a že prokázala, že žalovaný „předmět prodeje“ převzal, dovozuje, že smluvně závazkový vztah mezi účastníky vznikl, a je tudíž namístě i aplikace ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku o uznání závazku jeho částečným plněním.

Proto dovolatelka požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, když rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, popř. aby bylo jako nedůvodné zamítnuto.

V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Dovolatelka sama v podaném dovolání nevymezuje, v čem spatřuje po právní stránce zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu, a ani dovolací soud vzhledem k obsahovému vymezení dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává.

Dovolací námitka, že z provedených důkazů je zřejmé dodání zboží žalovanému, by totiž byla pro přijetí závěru o vzniku povinnosti zaplatit kupní cenu relevantní pouze tehdy, pokud by mezi účastníky byla kupní smlouva skutečně uzavřena. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož taková smlouva nevznikla, a to pro absenci dohody o předmětu koupě, je uvedená výhrada bez právního významu, když bez existence kupní smlouvy nelze hovořit o vzniku povinnosti zaplatit kupní cenu.

Zpochybňuje-li dále dovolatelka závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy, poukazem na obsah inventurního soupisu (rozumějy označené „inventura dne 21. 11. 1993 na prodejně B. 1529 H. H. 5006“), vyjadřuje tím sice nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, dovolávajíc se ovšem jiného, než soudy obou stupňů zjištěného, skutkového stavu. Uplatňuje tak dovolací důvod, který v případě dovolání, jehož přípustnost je poměřována ustanovením , není použitelný (srov. ustanovení ).

Výše uvedené závěry se vztahují rovněž k poslední výhradě dovolatelky polemizující s odvolacím soudem ohledně (ne)správnosti právního posouzení věci z hlediska ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku. I v tomto směru totiž potřebu aplikace uvedeného ustanovení dovolatelka spatřuje s odkazem na skutečnost, že unesla důkazní břemeno o „řádném“ uzavření kupní smlouvy a o vzniku smluvně závazkového vztahu mezi účastníky.

Dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení

Dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení , , , , a a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu