Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 818/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. září 2002, č.j. -57, kterým soud prvního stupně žalovanému uložil zaplatit žalobci 143.423,- Kč s 10 % úrokem od 2. května 2000 do zaplacení a na nákladech řízení 31.903,- Kč (první výrok), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a dospěl rovněž ke správnému závěru právnímu. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky jako podnikateli byla 18. února 1999 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 630 a násl. obchodního zákoníku, v rámci které si strany sjednaly, že případné opravy dopravního prostředku bude hradit nájemce. Jelikož skutečnost, že na pronajatém vozidle došlo k poškození, byla mezi účastníky nesporná, a „výše vzniklé škody“ byla prokázána fakturou „opravárenské firmy“, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že zaplacením provedené opravy žalobcem se žalovaný ve smyslu ustanovení bezdůvodně obohatil, když podle smluvního ujednání účastníků měl zmíněné náklady hradit sám.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, odkazuje, pokud jde o jeho přípustnost, na ustanovení , (dále též jen „“), a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Namítal, že ve věci jednal věcně nepříslušný soud, a to v prvém i v druhém stupni, když předmětem řízení je nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklý z obchodně závazkového vztahu (smlouvy o nájmu dopravního prostředku) mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti [§ 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř ].

Aniž současně dovolatel konkretizoval, v čem spatřuje zásadní právní význam napadaného rozhodnutí, požadoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť rozsudkem odvolacího soudu potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se žalovaný výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Dovolatel, jak je zřejmé z obsahu podaného dovolání, se pouze omezil na „domněnku“, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má, aniž současně konkretizoval, v čem jeho zásadní význam spočívá.

Dovolací soud ovšem rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává. Řešení otázky, zda v daném případě jsou splněny podmínky určené ustanovením pro to, aby byla dána věcná příslušnost krajských soudů k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, je totiž odvislá od konkrétních okolností vztahujících se právě a pouze k projednávané věci, v důsledku čehož nelze hovořit o potřebném judikaturním přesahu dovoláním napadeného rozhodnutí.

Přípustnost dovolání tak není založena ani ustanovením

Vycházeje z výše uvedených závěrů dovolací soud podle ustanovení a dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu