Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 888/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2001, č. j. -284, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.8.2001, č.j. -284, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 20.2.2001, č.j. -260, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů zaniklé rozvodem manželství účastníků; žalobkyni přidělil věci uvedené pod pol. A) 1) – 31) v úhrnné ceně

1,850.505,- Kč, žalovanému věci pod pol. B) 1) – 28) v úhrnné ceně 760.630,- Kč (výrok I/ rozsudku) a žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na vypořádání podílu 311.244,50 Kč (výrok II/ rozsudku). Rozhodl rovněž o poplatkové povinnosti účastníků, o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a vůči státu (výrok III-VI rozsudku). Soud vycházel ze zjištění, že manželství účastníků uzavřené dne 27.4.1974 bylo rozvedeno ku dni 30.11.1995 a že se účastníci nedohodli na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví. Výsledky provedeného dokazování vzal za prokázáno, že v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků byly věci uvedené v rozsudečném výroku I/ v celkové hodnotě 2,611.135,- Kč, že ku dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníci zaplatili 797.386,- Kč na splátkách podle leasingové smlouvy uzavřené žalovaným jako podnikatelem na pronájem automobilu Mercedes Benz 208 D, který žalovaný po rozvodu manželství účastníků koupil, že žalovaný zaplatil společné dluhy účastníků ve výši 310.000,- Kč a že žalobkyně převzala od žalovaného 20.000,- Kč jako zálohu na vypořádání. Okolnosti, pro které by podíly účastníků na vypořádávaném bezpodílovém spoluvlastnictví měly být stanoveny v jiném než rovném poměru, soud nezjistil. Částku 797.386,- Kč zařadil soud k vypořádání s odůvodněním, že byla vynaložena ze společných prostředků na oddělený majetek žalovaného. Podle názoru soudu prvního stupně tomuto závěru nebrání skutečnost, že označený automobil získal žalovaný do vlastnictví až koupí po zániku bezpodílového spoluvlastnictví a rovněž ani okolnost, že jde o věc sloužící soukromému podnikání (tedy nikoli výkonu povolání) žalovaného. Ve vztahu k částce 20.000,- Kč uvedl, že tento obnos žalobkyně převzala od žalovaného, a proto jej zařadil k vypořádání.

V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaný namítal, že leasingové splátky zaplacené za trvání manželství účastníků byly nesprávně zařazeny do masy bezpodílového spoluvlastnictví. Nejednalo se o výdaj na oddělený majetek jednoho z manželů, splátky byly určeny na úhradu dlouhodobého nájmu automobilu žalovanému jako podnikateli. Částku 20.000,- Kč žalovaný zaplatil žalobkyni z vlastních prostředků jako zálohu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, proto ani ta neměla být zahrnuta k vypořádání jako součást bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Navíc vytkl, že soud prvního stupně překročil meze petitu žaloby, neboť žalobkyně se domáhala jen vypořádání hodnoty automobilu jako věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Po právní stránce odkázal na ust. - ve znění před novelou

Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I/ potvrdil, ve výroku II/ změnil tak, že žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na úplné vypořádání všech nároků účastníků z jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví částku 699.937,50 Kč, změnil jej ve výroku III/ a dalších vedlejších výrocích; rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně nemovitostí, movitých věcí a závazků, patřících do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, shledal odvolací soud správnými. Řízení doplnil o důkaz smlouvou ze dne 8.3.1993, uzavřenou mezi žalovaným

a P. a. s., leasingovou společností, o dlouhodobém nájmu automobilu Mercedes Benz 208 D. Jejím obsahem zjistil, že nájemce, tj. žalovaný, byl po řádném ukončení leasingové smlouvy sjednané na dobu 36 měsíců, oprávněn koupit předmět nájmu

za dohodnutou zbytkovou cenu 123,- Kč s tím, že pokud sjednanou částku do 14 dnů

od skončení doby leasingu nezaplatí, jeho právo na koupi předmětu nájmu zaniká. Odvolací soud vzal za základ pro své rozhodnutí zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně doplněná o zjištění obsahu leasingové smlouvy odvolacím soudem se závěrem, že automobil Mercedes Benz 208 D byl ku dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků ve vlastnictví leasingové společnosti; teprve po dovršení doby leasingu, po zaplacení dohodnutých splátek a zůstatkové ceny, to vše po rozvodu manželství účastníků, získal žalovaný kupní smlouvou ze dne 31.3.1996 automobil

do vlastnictví. Měl-li žalovaný za trvání manželství účastníků automobil jen v nájmu podle leasingové smlouvy a vlastníkem automobilu byla leasingová společnost, pak částky zaplacené za manželství účastníků nelze považovat za prostředky vynaložené

na oddělený majetek žalovaného a nelze je zařadit k vypořádání. V této souvislosti odkázal na ust. a násl. před novelou provedenou a na ust. obch. zák. a násl. upravující smlouvu o koupi najaté věci. Podstatnými náležitostmi této smlouvy je podle odvolacího soudu dohoda o právu nájemce koupit najatou věc, určení věci, které se právo týká, určení doby, kdy nájemce může své právo vykonat; dohoda o kupní ceně jí však není. K převodu vlastnictví věci, která byla předmětem leasingu, na nájemce bylo zapotřebí jednostranného úkonu nájemce způsobilého vyvolat vznik kupní smlouvy a současně povinnost zaplatit kupní cenu. Tak se stalo po zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Částku 20.000,- Kč soud prvního stupně zařadil k vypořádání v rámci bezpodílového spoluvlastnictví, aniž byla vyvrácena správnost mezi účastníky posléze nesporné skutečnosti, že tento obnos žalovaný předal žalobkyni z vlastních prostředků jako zálohu na vypořádání. Odvolací soud neshledal důvod ani k zařazení této částky k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. V důsledku uvedených závěrů nově propočetl celkovou hodnotu vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, podílů účastníků a výši částky, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I/ potvrdil, ve výroku II/ změnil a rovněž jej změnil ve vedlejších výrocích, jak bylo již výše uvedeno. Ve vztahu k námitce žalovaného co do překročení meze žalobního petitu odkázal na ust. ( obč. zák.) se závěrem, že se zřetelem k povaze řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku dovodila z ust. ods.t 1 písm. a) ,

a s odkazem na ust. jej odůvodnila nesprávným právním názorem, z nějž odvolací soud při rozhodování vycházel. Argumentaci odvolacího soudu, že leasingová smlouva není smlouvou kupní a že není možné částky, které byly za manželství účastníků vynaloženy na leasing motorového vozidla, zahrnout do masy bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, nepovažuje za správnou. Poukázala na ust.

§ 149 odst. 2 a § 143 obč. zák. a vyslovila názor, že částka 797.386,- Kč, vynaložená

ze společných prostředků na leasingové splátky za manželství účastníků, byla vynaložena na majetek žalovaného a měla být při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zohledněna. Opačný závěr by byl v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje dovolání žalobkyně za zjevně nedůvodné. Navrhl, aby dovolací soud je odmítl, případně je zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Upozornil, že žalobkyně v žalobě zahrnula do bezpodílového spoluvlastnictví i automobil Mercedes Benz 208 D, soud prvního stupně však provedl vypořádání zaplacených leasingových splátek, aniž žalobkyně takové vypořádání požadovala. Leasingové splátky nelze podle žalovaného považovat za splátky kupní ceny za automobil, neboť zahrnují i náklady m. j. na havarijní a zákonné pojištění vozidla, úročení ve prospěch leasingové společnosti, proto je nelze jako celek započítat k vypořádání.

Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas ( ), účastníkem k tomu oprávněným a že jsou splněny obsahové i formální náležitosti, které v ust. , pro dovolací řízení upravuje jako obligatorní. Dovolání je ve smyslu ust. přípustné, odůvodněné způsobilým dovolacím důvodem (, písm. b/ ).

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v souladu s ust. , 2 písm. c), odst. 3 a shledal, že dovolání nelze upřít důvodnost, byť z jiných důvodů, než žalobkyní výslovně uvedených.

Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, po případě ze správně zjištěných skutečností dovodil nesprávný právní závěr. Se zřetelem k datu zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků 30.11.1995 bylo třeba na posuzovanou věc aplikovat ustanovení ve znění před novelou provedenou Soudy obou stupňů právní věc účastníků posuzovaly podle ve znění před novelou , dospěly však k rozdílným závěrům v otázce vlastnictví věci, která byla předmětem smlouvy žalovaného s leasingovou společností ve smyslu ust. obch. zák., s důsledky pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků.

Podle zjištění skutkového stavu, z nějž odvolací soud při rozhodování vycházel, žalovaný uzavřel dne 8.3.1993 s P. a.s. smlouvu označenou jako smlouva leasingová podle ust. § 489 a násl. obchod. zák. Jí leasingová společnost jako pronajímatel přenechala žalovanému jako nájemci k užívání na dobu 36 měsíců automobil Mercedes Benz 208 D za úplatu 17.582,- Kč měsíčně včetně DPH. Zároveň bylo ujednáno, že po řádném ukončení leasingové smlouvy je nájemce oprávněn koupit předmět leasingu za zůstatkovou cenu 123,- Kč, za předpokladu včasného zaplacení dohodnuté částky. Výklad takto formulovaného smluvního ujednání opravňuje závěr, že uzavření kupní smlouvy ohledně předmětu leasingu bylo možné až po řádném ukončení leasingové smlouvy, tedy po uplynutí doby jejího trvání (§ 489 odst. 1 obch. zák.)

a po zaplacení všech dohodnutých splátek. Ujednání o zaplacení zbytkové ceny

ve stanovené lhůtě po skončení leasingu je právně významné nejen z hlediska případných důsledků pro nájemce na právo koupě předmětu leasingu, ale i z hlediska vzniku kupní smlouvy. Zaplacením dohodnuté částky ve smyslu ujednání obsaženého

ve smlouvě žalovaný projevil se zřetelem ke všem okolnostem případu nezpochybnitelnou vůli k uzavření kupní smlouvy s leasingovou společností ohledně předmětu nájmu za sjednanou cenu. Teprve tímto úkonem žalovaného vznikl vztah jako při kupní smlouvě, na žalovaného bylo převedeno vlastnické právo k označené movité věci ve smyslu ust. § 493 odst. 1 věta první obch. zák. a to dnem 31.3.1996. Právní závěr odvolacího soudu, že automobil Mercedes Benz 208 D nebyl v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků, je tedy správný.

Pokud jde o leasingovou smlouvu, pak ve spojení s ust. § 489 obch. zák. a násl. jsou tyto smlouvy v oblasti obchodních styků často užívanou formou financování podnikatelské činnosti. Podstatou leasingové smlouvy bývá pronájem konkrétní věci

na předem stanovené období a za dohodnuté splátky, přičemž součástí smlouvy bývá

i ujednání o možnosti koupi pronajaté věci. Finanční leasing dlouhodobě a za úplatu převádí nejen veškerá užívací práva k předmětu leasingu na nájemce, ale i povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a rizika s užíváním věci v rozsahu stanoveném smlouvou. Pro posouzení obsahu smluvního ujednání o nákladech spojených s leasingem je proto nezbytné zjištění obsahu leasingové smlouvy a to nejen v části upravující vztahy mezi konkrétními účastníky, ale i v části všeobecných smluvních podmínek leasingu, poskytovaného leasingovou společností. Podle bodu V/ jsou tyto všeobecné smluvní podmínky nedílnou součástí smlouvy. Odvolací soud při jednání dne 27.8.2001 provedl důkaz přečtením leasingové smlouvy, není však zřejmé, zda se tak stalo i ve vztahu ke všeobecným podmínkám, které jsou součástí smlouvy. Případná zjištění z těchto podmínek, m. j. ve vztahu k povinnosti nájemce platit náklady spojené s pořízením a provozem automobilu, k povinnosti zajistit veškerou údržbu a obvyklé opravy a povinnosti snášet riziko poškození, ztráty nebo zničení, nebyla v odůvodnění napadeného rozsudku zmíněna a zhodnocena, ač jsou pro posouzení obsahu leasingové smlouvy významná. Bez povšimnutí přitom nelze ponechat, že leasingovou smlouvu uzavřel žalovaný jako podnikatel působící v oboru autodopravy na základě živnostenského oprávnění.

Nezabýval-li se odvolací soud všemi hledisky významnými pro právní posouzení věci, jde o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (, ). Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu podle

věta za středníkem zrušil v celém rozsahu, neboť jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ( ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení státu a nákladů ve vztahu mezi účastníky rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu