Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2353/2003

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 18. 4. 2002 navrhly J. S. a Ing. V. S. dodatečné projednání dědictví po Ing. F. S., zemřelém dne 20. 10. 1993 (dále též jen „zůstavitel“), ohledně pohledávky zůstavitele za M. a. s. – v likvidaci, se sídlem ve S., S. č. 57, opomenuté při původním projednání dědictví po zůstaviteli.

Usnesením ze dne 5. 11. 2002, č. j. -100, Obvodní soud pro Prahu 5 určil „obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 1,680.242,80 Kč, z toho majetku dodatečně zjištěného částkou 300.000,00 Kč“, výši zůstavitelových dluhů částkou 246.346,90 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 1,433.895,90 Kč (výrok I.); schválil „dohodu o vypořádání dodatečně zjištěného majetku“, podle níž „veškerý dodatečně zjištěný majetek zůstavitele“, v rozhodnutí dále podrobně specifikovaný, nabyla pozůstalá dcera zůstavitele Ing. V. S. s tím, že pozůstalá manželka zůstavitele J. S. „z dodatečně zjištěného majetku nic nepožaduje“ (výrok II.); určil odměnu a „hotové výdaje“ notáře JUDr. A. B. „celkovou částkou“ 4.714,- Kč a „stanovil“, že odměnu notáře a jeho hotové výdaje je povinna „uhradit“ Ing. V. S. (výrok III.); „stanovil“, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

K odvolání J. S. a Ing. V. S. Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Ing. V. S. dovolání. Namítá „chybný postup“ při stanovení obecné ceny dodatečně zjištěného zůstavitelova majetku, když nebyla zjištěna „skutečná cena pohledávky“ zůstavitele za M. a. s. – v likvidaci a nebyla „zohledněna míra vymožitelnosti“ dané pohledávky. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „“) a zůstavitel Ing. F. S. zemřel dne 20. 10. 1993, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě Ing. V. S. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu Ing. V. S. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a Ing. V. S. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila. Vzhledem k tomu, že Ing. V. S. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení . Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. V. S. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení , věty první a o. s. ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2003

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu