Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1035/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.3.1999, čj. -70, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 23.9.1997, čj. -46, ve výroku, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 20.862,80 Kč a nahradit náklady řízení v částce 8.069,50 Kč, dále změnil rozsudek okresního soudu v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci poplatek z prodlení tak, že žalobu zamítl. Žalovanému dále odvolací soud uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4.260,- Kč a nevyhověl návrhu žalovaného na připuštění dovolání.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že smlouvu uzavřenou účastníky dne 1.3.1990 nelze shledat neplatnou, a to ani v části III., neboť její obsah je jasné a srozumitelné ujednání o možnosti žalobce jednostranně měnit výši úhrady za užívání ubytovací jednotky. Toto ujednání není podle názoru odvolacího soudu v rozporu s ustanovením § 229 obč. zákoníku v tehdy platném znění; cena ubytovacích služeb však musela být v souladu s cenovými předpisy.

Odvolací soud dále v odůvodnění uvedl, že na smlouvu z 1.3.1990, která se řídí režimem ustanovení a násl. obč. zákoníku v tehdy platném znění, dopadly změny právní úpravy v oblasti cen, provedené s účinností od 1.1.1991 , o cenách. Žalobce však nebyl povinen postupovat podle ustanovení a sjednat nový cenový režim, neboť ke dni účinnosti zákona o cenách byla cena ubytovacích služeb stanovená žalobcem cenou, která by byla v rozporu s věcným usměrňováním cen. Pokud žalobce následně cenu ubytovacích služeb zvyšoval, mohl tak činit pouze při respektování ustanovení , neboť cena ubytovacích služeb byla věcně usměrňována. Dodržení zákonného postupu žalobce bylo podle ustanovení prověřeno cenovou kontrolou a za tohoto stavu věci je odvolací soud toho názoru, že žalobce prokázal, že mu vůči žalovanému vznikl nárok na doplatek ceny ubytovací služby, kterou mu poskytnul, v požadované výši 20.862,80 Kč.

Odvolací soud dále dospěl k názoru, že žalobci nenáleží jako příslušenství pohledávky poplatek z prodlení, neboť ten, jak podle ustanovení § 85 odst. 2 obč. zákoníku ve znění platném před 1.1.192, tak i podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zákoníku v platném znění, náleží namísto úroku z prodlení pouze v případech v zákoně výslovně stanovených a ubytovací služby takovým případem nejsou. Bez příslušné změny žaloby, vzhledem k vázanosti soudu žalobním petitem, nelze namísto jednoho druhu příslušenství pohledávky přiznat druh jiný. Odvolací soud proto v této části rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl.

Odvolací soud dále nevyhověl návrhu žalovaného, aby připustil proti svému potvrzujícímu rozsudku dovolání, neboť své rozhodnutí nepokládal po právní stránce za zásadní.

Dovoláním ze dne 2.7.1999 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 20.862,80 Kč a náklady řízení 8.069,50 Kč a v části, v níž byl žalovaný zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 4.260,- Kč.

Žalovaný spatřuje dovolací důvod v ustanovení a d/ ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“) a žádá, aby dovolací soud „ve smyslu rozhodl o přípustnosti dovolání v dané věci“.

V dovolání žalovaný v podrobnostech zejména uvedl, že v čl. III. odst. 1 smlouvy ze dne 1.3.1990 o užívání ubytovací jednotky č. 10 v P., N., byla dohodnuta cena za užívání 770,- Kč měsíčně (k tomu ještě 18,- Kč za půjčení koberce) s tím, že tato částka může být žalobcem v průběhu užívání jednotky upravena.

V době uzavření smlouvy o užívání ubytovací jednotky se právní režim ceny řídil vyhl. č. , o smluvních cenách. Cena za ubytování v ubytovnách národních výborů a dalších zařízeních se sjednávala v rámci maximálních cen, u níž podle vyhl.č. bylo možné sjednat cenu nižší. Cenu bylo možné snižovat či zvyšovat v závislosti na změnách úrovně stanovených cen, změnách podmínek vývozu nebo dovozu atd. ( vyh.č. ), postupem podle zvláštního předpisu, jímž měla být ustanovení a 231 obč. zákoníku v tehdy platném znění. Protože se v daném případě jednalo o cenu smluvní, nikoliv o cenu dohodnutou podle rozpočtu nebo cenu určenou odhadem, uvedená ustanovení na tento vztah nedopadala. Odvolací soud se touto argumentací nezabýval.

Dovolatel dále v dovolání uvedl, že žalobce dne 2.1.1991 vystavil návrh nové smlouvy. V článku III. odst. 1 smlouvy byla navržena cena užívání ve výši 1.230,- Kč a žalobce si vyhradil právo měnit výši úhrady za užívání bytové jednotky v souladu se změnami cen energií, vody a v oblasti poskytování služeb. Tuto smlouvu žalovaný nepodepsal.

S účinností od 1.1.1991 byla vyhl. č. zrušena a tento předpis platil pro smlouvy uzavírané od účinnosti zákona (). V případě smluv, u nichž platily ceny, jež byly v rozporu s úředně stanovenými cenami nebo věcným usměrňováním cen dle a 6 , byly smluvní strany povinny sjednat ceny odpovídající novým cenám tak, aby vstoupily v platnost nejpozději do 3 měsíců od účinnosti rozhodnutí o stanovení cen či věcného usměrňování cen. Dovolatel se proto domnívá, že ustanovení se týká pouze smluv, které byly uzavřeny před 1.1.1991, v nichž byla dohodnuta cena vyšší, než cena stanovená jako maximální.

Pro plnění podle smluv uzavřených do 31.12.1990 s dodací lhůtou od 1.1.1991, kdy se smluvní strany nedohodly na uplatňování cen podle , bylo možné od smlouvy odstoupit ( ). Pro případ odstoupení občana (kupujícího) od smlouvy odkazoval uvedený zákon na zvláštní předpis – a jeho ustanovení v tehdejším znění, které se však týkalo cen stanovených podle rozpočtu.

Užívání místností určených k trvalému ubytování spadalo podle do kategorie věcně usměrňovaných cen (), kdy se stanovoval maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období nebo maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období a závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci. Cenová dohoda se může pohybovat pouze v rozsahu vymezeném státní cenovou regulací a kupující není povinen přistoupit na zvýšení ceny. Ustanovení opět pamatuje na případ, kdy sjednaná cena je vyšší, než cena věcně usměrňovaná a nikoli, kdy je cena nižší.

Dovolatel je dále toho názoru, že z čl. III. odst. 1 smlouvy z 1.3.1990 nevyplývá úmysl stran umožňující žalobci jednostranně zvýšit cenu užívání maximálně do výše vyhlášení cenové regulace, protože nebyla dohodnuta kritéria a rozhodující skutečnosti pro zvýšení ceny.

Podle dovolatele se s účinností dostala cena ubytovacích služeb do kategorie věcných cen a takto regulovaná cena mohla být zvýšena pouze na základě dohody. V tomto případě není rozhodná argumentace, že cenová kontrola neshledala závady, neboť ta neposuzuje, zda ke zvýšení ceny došlo v souladu s uzavřenou smlouvou.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil výrok uvedený v rozsudku odvolacího soudu v části potvrzující rozsudek okresního soudu v Trutnově ze dne 23.9.1997, čj. -46, a dále v části, v níž zavazuje žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce se k dovolání , jak to vyplývá ze spisového materiálu, nevyjádřil.

Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že podle bodu 17, hlavy I, části dvanácté se dovolání projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“), neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2001.

Podle ustanovení a a 2 dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jim bylo dovolání též sepsáno.

V dovolání dovolatel uvedl, že žádá, aby dovolací soud připustil dovolání ve smyslu ustanovení , neboť odvolací soud ve věci dovolání nepřipustil. Dále žalovaný uvedl, že spatřuje dovolací důvod v ustanovení a d/

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle tedy, mj. je, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, popř. některá v něm řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam. Dovolání může být proto přípustné jen pro řešení právních otázek, nikoliv již otázek skutkových; dovolacím důvodem může tedy být důvod uvedený v , nikoliv však důvod uvedený v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu, popř. v něm řešená právní otázka, má po právní stránce zásadní význam jen tehdy, jestliže odvolací soud v rozhodnutí posuzoval právní otázku, která měla zásadní význam nejen pro projednávanou a rozhodovanou věc, ale pokud má zároveň zásadní význam i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně a pokud řešení takové otázky není vyřešeno rozhodnutím vyšších soudů či není v rozhodovací činnosti soudů ustáleno.

Posouzení toho, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam si dovolací soud řeší předběžně a jen tehdy, dospěje-li k závěru, že tomu tak je, stává se dovolání přípustným.

V posuzovaném případě je z dovolání zřejmé, že žalovaný v podstatě napadá a za otázku zásadního právního významu pokládá právní posouzení ujednání ve smlouvě z 1.3.1990 o užívání ubytovací jednotky v hotelovém bydlení v P., N., a to jejího článku III. odst. 1, v němž byla sjednána cena za užívání jednotky a služby a kde dále bylo sjednáno, že žalobce tuto částku (cenu) může v průběhu užívání měnit. Od toho se pak odvíjejí úvahy žalovaného o aplikaci tehdy platných cenových předpisů. Podle názoru dovolatele se s ohledem mj. na cenové předpisy, jedná o nejasné a nesrozumitelné smluvní ujednání.

K přenechání ubytovací jednotky do užívání dovolateli došlo na základě smlouvy, tedy dvoustranného právního úkonu, který ke svému vzniku vyžaduje dva vzájemné a shodné projevy vůle jeho stran (§ 34 obč. zák.). Má-li jít o právní úkon platný, musí splňovat základní náležitosti týkající se vůle a jejího projevu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. (právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně). Dospěl-li odvolací soud k právnímu závěru, že smlouva uzavřená účastníky dne 1.3.1990 je platným právním úkonem, na základě zjištění, že předmětná smlouva ve svém článku III. obsahuje jasné a srozumitelné ujednání (tj. shodné a vzájemné projevy vůle stran) o možnosti žalobce jednostranně měnit výši úhrady za užívání jednotky, neodchýlil se od obecně ustálené judikatury.

Dovolací soud má totiž za to, že posuzování určitosti a srozumitelnosti právního úkonu a výklad právních úkonů je v judikatuře, zejména vyšších soudů ustálen a v rozhodovací činnosti soudů jde o otázku již vyřešenou. Vzhledem k tomu nelze pokládat právní otázku označenou dovolatelem za otázku zásadního právního významu ve smyslu vyloženém shora.

Z toho pak vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné.

Protože dovolací soud dále s ohledem na ustanovení neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodů, u kterých je povinen zkoumat přípustnost dovolání z úřední povinnosti ( ), nezbylo mu než podle ustanovení v návaznosti na ustanovení dovolání odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení v návaznosti na ustanovení , a a s ohledem na to, že žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. listopadu 2003

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.

předseda senátu