Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1147/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. , byli obvinění Ing. J. T., Ing. V. L. a M. K. uznáni vinnými trestným činem pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, za který byli odsouzeni všichni podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byli všichni zařazeni pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L., M. K. a J. H. v podvodném úmyslu vytvořit podmínky a předpoklady pro čerpání bankovního úvěru od K. b. a.s., nejdříve obž. J. L. a obž. M. K. účelově navedli obž. L. B. na myšlenku získat bankovní úvěr pro vykonstruovaný podnikatelský záměr v oblasti obchodování se železářským zbožím, poskytli mu vstupní finanční prostředky a opatřili mu kancelářské prostory k podnikání, a dále obž. Ing. L. L. v úmyslu finančně profitovat z poskytnutého bankovního úvěru předjednal pro obž. L. B. zahraničního obchodního partnera – spol. A. se sídlem v A. a dále opatřil veškeré podklady a potřebné materiály k získání úvěrového zdroje pro obchodní projekt, jehož předmětem měl být nákup a prodej železářského a hutního zboží, obž. J. L., obž. M. K. a obž. Ing. J. T. v podvodném úmyslu vyhovět požadavkům K. b., a.s. pro poskytnutí úvěru opatřili a nechali znalecky ohodnotit pro obž. L. B. nemovitost v k.ú. J. n. N., kterou dne 21. 7. 1994 na základě kupní smlouvy za kupní cenu 400.000,-Kč od prodávajícího obž. Ing. J. T. nabyl do bezpodílového spoluvlastnictví obž. L. B. a jeho manželka, přičemž smluvní znalec K. b., a.s. soudní znalec z oboru stavebnictví obž. J. H. nadhodnotil nemovitost pro účely úvěrového řízení v K. b. ve znaleckém posudku a ve dvou doplňcích tohoto znaleckého posudku, nepravdivě a nepřiměřeně stanovil tržní cenu nemovitosti částkou 11 546 536,- Kč (resp. tržní cenu v tísni částkou 8 130 794,- Kč), ačkoli ke dni 18. 7. 1994 ve znaleckém posudku byla soudním znalcem z oboru stavebnictví cena totožné nemovitosti stanovena částkou 411 880,- Kč a obž. L. B. uzavřel dne 22. 11. 1994 v K. b., a.s. smlouvu o úvěru na částku 9 000 000,- Kč, jejímž předmětem bylo poskytnutí střednědobého účelového úvěru na zásoby, vybavení a stavební úpravy, úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k výše popsané nemovitosti pro K. b., a.s., obž. L. B. pak v prosinci 1994 vyčerpal 9 000 000,- Kč, ačkoli od počátku věděl, že úvěr ani smluvně dohodnuté úroky nebude schopen splácet a čerpaný úvěr nebude použit v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy a vylákanou finanční částku do dne splatnosti úvěru, tj. do 20. 10. 1998 neuhradil, naopak z ní následně obžalovaným J. L., M. K., Ing. V. L. a Ing. J. T. poskytl celkem částku 7 210 000,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. odvolání, kterým se zabýval dne 14. 4. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu u obžalovaného L. B. ve výroku o trestu a u obžalovaných Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že L. B. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona byli Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. zařazeni pro účely výkonu uložených trestů odnětí svobody do věznice s dozorem.

Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění Ing. J. T., Ing. V. L. a M. K. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dovolání, ve kterých Ing. J. T. napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Ing. V. L. napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze z důvodu absence rozhodnutí o jeho odvolání a odkazuje se při tom na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, dále výrok o vině odsuzujícího rozsudku z důvodu nesprávného právního posouzení skutku s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a M. K. napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle jeho názoru rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný Ing. J. T. v odůvodnění svého dovolání poukazuje na skutečnost, že třebaže Vrchní soud v Praze doplnil dokazování, nevyvodil z nově dokázaných skutečností patřičné právní závěry a nevypořádal se důsledně se všemi námitkami odvolatele. Své postavení v případu považuje za odlišné od postavení obviněných L., L. nebo K., a to z hlediska subjektivní stránky. Tvrdí, že neznal podnikatelský záměr obviněného B. a nevěděl, zda zahrnuje i náklady na získání nemovitosti za účelem podnikání, dále že v době uskutečnění obchodu s nemovitostí nevěděl a nemohl vědět o okolnostech, které B. brání vrátit úvěr. Připomíná, že dle obecných zásad trestního práva musí být i u pomocníka prokázán úmysl vztahující se ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu, k němuž pomoc směřuje, přičemž je přesvědčen, že mu takový úmysl prokázán nebyl. V postupu odvolacího soudu spatřuje porušení zásady „in dubio pro reo“, když tento soud některé rozhodující důkazy zcela pominul a nehodnotil vůbec. Z těchto námitek vyvozuje závěr, že došlo k nesprávnému posouzení jeho skutku a tedy naplnění důvodu k dovolání. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky jednak podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání (tento požadavek ovšem není doložen potřebným návrhem předsedy senátu soudu prvního stupně), jednak aby podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se tohoto obviněného a dále aby postupoval podle § 265l tr. řádu.

Obviněný Ing. V. L. v obsáhlém odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že ve výroku rozsudku odvolacího soudu chybí rozhodnutí o jeho odvolání. Dále tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení jeho skutku s tím, že tento soud porušil základní zásady trestního řízení a rozhodl o jeho vině skutkem, který není trestným činem, čímž kriminalizoval jeho řádnou podnikatelskou činnost. V postupu obou soudů také spatřuje porušení práva na nestranný a spravedlivý proces podle čl.6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Další argumentaci v odůvodnění svého dovolání soustředil na zpochybnění skutkových zjištění obou soudů, polemiku s hodnocením důkazů , jakož i rozsahem dokazování a uvádí vlastní verzi skutku.V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl jednak o odložení výkonu rozhodnutí (k tomuto požadavku obviněného však absentuje příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně), jednak aby sám rozhodl o zproštění obžaloby.

Obviněný M. K. se v odůvodnění svého dovolání omezuje toliko na tvrzení, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že označuje jako formální „přístup obecných soudů k závěrům obsaženým v nálezu Ústavního soudu stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž nedoplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.“ Tento názor v odůvodnění svého dovolání blíže specifikuje s tím, že podle jeho názoru zůstalo dokazování provedené v hlavním líčení neúplné. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolání obviněného M. K., navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť dovolání postrádá v rozporu s ustanovením § 265f tr. řádu odkaz na některý z taxativně uvedených dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu.

Dovolání obviněného Ing. V. L. označuje za zčásti neslučitelné s použitými dovolacími důvody ani jinými zákonnými dovolacími důvody, zčásti za zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 2 písm. e) tr. řádu.

Pokud jde o dovolání obviněného Ing. J. T., navrhuje ohledně tohoto obviněného podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze, jakož i dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které by došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento návrh zdůvodňuje názorem, že pokud jde o tohoto obviněného, došlo k naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení jednání dovolatele. Toto nesprávné posouzení spočívá dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že ze skutkových zjištění obou soudů nevyplývá jednoznačně prokázaná subjektivní stránka trestného činu, za který byl obviněný odsouzen, resp. že nebylo náležitě prokázáno, že by tento obviněný věděl v rozhodné době o nereálnosti podnikatelského záměru obviněného L. B., nebo alespoň že by byl v rozhodné době přinejmenším srozuměn s tím, že obviněný L. B. jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené době nebude moci vrátit a že tím uvádí banku v omyl, aby se ke škodě jejího majetku obohatil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Rovněž se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podaná dovolání obsahují náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

V případě dovolání podaného obviněným M. K. Nejvyšší soud shledal, že toto dovolání předepsané náležitosti nesplňuje, neboť neobsahuje výslovný odkaz na některý z dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu. V textu dovolání je sice vysloven názor, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, což by nasvědčovalo, že obviněný měl patrně na mysli dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jednak výslovný odkaz na tento dovolací důvod v rozporu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání chybí, jednak ani obsah dovolání není s tímto dovolacím důvodem v souladu. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí tohoto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu a dále se tímto dovoláním nezabýval. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání je dle zákona možno podat toliko prostřednictvím obhájce, přičemž tato podmínka je v trestním řádu obsažena nepochybně i z toho důvodu, aby podaná dovolání byla alespoň po formální stránce v souladu se zákonem.

Pokud jde o dovolání obviněných Ing. J. T. a Ing. V. L., Nejvyšší soud konstatuje, že tato dovolání předepsané náležitosti splňují, i když návrh obsažený v petitu dovolání Ing. V. L. lze označit za ne příliš kvalifikovaně vyjádřený; nejedná se však o natolik závažnou vadu, pro kterou by bylo nutné i toto dovolání z důvodu dle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnout.

Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z odůvodnění dovolání Ing. V. L., ačkoli jde o odůvodnění velice obsažné je zjevné, že samotný obsah se s tímto dovolacím důvodem nekryje. Dovolatel totiž především zpochybňuje rozsah dokazování, hodnocení provedených důkazů, předkládá vlastní verzi skutku, a vznáší tak převážně námitky proti skutkovým zjištěním soudu. Mezi ně patří i skutková zjištění týkající se subjektivní stránky jeho jednání, která dovolatel rovněž zpochybňuje, avšak která jsou jak v samotném výroku odsuzujícího rozsudku, tak i v odůvodnění obou rozsudků náležitě vyjádřena. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Dovolání obviněného Ing. V. L. není ostatně ani v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tento důvod je uplatněn v posuzovaném případě nekvalifikovaně, neboť uvedené ustanovení tr. řádu v platném znění opravňuje k podání dovolání ze zcela jiného důvodu, než který uvádí obviněný prostřednictvím svého obhájce. Jestliže Ing. V. L. namítá, že v rozsudku odvolacího soudu chybí některý výrok (v tomto případě výrok o jeho odvolání), pak by tato námitka byla slučitelná s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v platném znění. Na tento dovolací důvod ovšem obviněný podle § 265f odst. 1 tr. řádu neodkazuje, nýbrž odkazuje na jiné ustanovení, kterému ovšem obsah dovolání neodpovídá. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání Ing. V. L. není podáno z důvodů dle § 265b tr. řádu a rozhodl o jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Pokud jde o dovolání Ing. J. T., i v případě tohoto dovolání Nejvyšší soud shledal, že obsah tohoto dovolání v souladu s uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani s jiným ze zákonných dovolacích důvodů) není. Ačkoli tento obviněný namítá, že soud se nedostatečně vypořádal se subjektivní stránkou jeho jednání a dospěl k nesprávné právní kvalifikaci, ani takovou argumentaci nelze v řízení o dovolání akceptovat. Z rozsudků obou soudů je zcela zjevné, že právní kvalifikace skutku odpovídá skutkovým zjištěním včetně skutkových zjištění týkajících se subjektivní stránky jednání tohoto obviněného a že tato skutková zjištění jsou obsažena jak ve výroku odsuzujícího rozsudku, tak v odůvodnění, zejména rozsudku soudu druhého stupně. Z podaného dovolání je zcela zřejmé, že dovolatel se domáhá primárně přezkumu skutkových zjištění a teprve následně změny právní kvalifikace. Přezkoumávat skutková zjištění je ovšem v rámci řízení o dovolání nepřípustné, byť by se jednalo i o skutková zjištění týkající se subjektivní stránky trestného činu. Podle názoru Nejvyššího soudu musí totiž dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Protože tedy obsah dovolání Ing. J. T. nenaplňuje svým obsahem uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud o jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Pokud jde o žádost obviněných Ing. V. L. a Ing. J. T. o odklad výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud k těmto žádostem neobdržel stanovisko a patřičný návrh dle § 265h tr. řádu a proto se jimi nezabýval.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání Ing. J. T. a Ing. V. L. a shledal, že tato dovolání nebyla podána z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o jejich odmítnutí.

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání obviněného M. K. shledal, že toto dovolání nesplňuje náležitosti dle § 265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že i toho dovolání bylo odmítnuto.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h