Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 10/2021-57
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6.540,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5.000 Kč s úrokem z prodlení 487,88 Kč a 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 5.000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 1.540,50 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady tohoto řízení ve výš 789 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5.000 Kč s úrokem z prodlení 487,88 Kč a 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 5.000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 1.540,50 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady tohoto řízení ve výš 789 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 6.540 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, s žalovanou dne datum uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 5.000 Kč, na jejímž základě obdržela žalovaná bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 5.000 Kč. Podle smlouvy byla celková dlužná částka splatná dne 7. 5. 2018. K samotnému procesu uzavření smlouvy o úvěru žalobce uvedl, že žalovaná provedla svoji registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobce webová adresa, kde jí byl po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaná vyplnila své osobní a kontaktní údaje, číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnila žádost o uzavření smlouvy o úvěru, ve které vyplnila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti úvěru, kdy se žalované automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaná akceptovala vložením unikátního kódu, následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslala v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobce. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právního předchůdce žalobce, kdy následně byly žalované na jí sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Žalovaná na úvěr nic nezaplatila.
2. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni 24. 7. 2019 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.
4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že věřitel se zavázal, že žalované poskytne převodem na její účet částku 5.000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobci. Ve smlouvě je uvedeno, že pro případ prodlení je sjednána smluvní pokuta 0,1% denně.
5. z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná částka byla převedena ze strany právního předchůdce žalobce na účet a do dispozice žalované dne 9. 4. 2018.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobce, o tomto byla žalovaná písemně vyrozuměna.
7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 5.000 Kč, na kterou nic neuhradila. Rozdíl tak činí částku 5.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 5.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Žalobce se dále domáhal smluvní pokuty ve výši 1.540 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měla být smluvní pokuta sjednána, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném sporu pak byl žalobce úspěšný v 76,5 %, neúspěšný v 23,5 %. Po započtení míry úspěchu a neúspěchu tak žalobci vznikl nárok na úhradu 53 % nákladů řízení, které činí 1.489 Kč (soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta za zastupování dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 14b) za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka) a 21% DPH ve výši 189 Kč). Z částky 1.489 Kč pak 53 % činí 789 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.