Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 418/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15.3.1999, -92, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 3.12.1997, sp. zn. -8.

Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že vyšel z dokazování před soudem prvního stupně, ze kterého nepochybně vyplynulo, že oba žalovaní podepsali směnku, ze které žalobkyně uplatňuje nárok (dále jen „směnka“) a jsou v postavení směnečných dlužníků z ní. V námitkách oba shodně uvedli, že směnka sloužila k zajištění závazku, který již byl splněn, a proto oba namítají, že po nich nelze ze směnky nic požadovat. Zajišťovací směnka však, na rozdíl od jiných zajišťovacích institutů, nezaniká se zánikem zajištěné povinnosti. V projednávané věci nedošlo k indosaci směnky, a proto jsou přípustné kauzální námitky žalovaných.

Je nesporné, že žalobce poskytl prvnímu žalovanému půjčku 1,900.000,- Kč. Sporná však je existence další půjčky na stejnou částku, kterou žalobce tvrdí a žalovaní ji popírají. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vycházel z kupní smlouvy, která sice obsahuje doložku o zaplacení kupní ceny při podpisu smlouvy, ale soud přitom z výpovědi účastníků i svědka pana J. zjistil, že kupní smlouva sloužila k zajištění půjčky. Tvrzení o tom, k zajištění jaké půjčky sloužila, se neshodují. O skutečnou koupi se však nejednalo. Pokud jde o úřední ověření podpisu, osvědčuje se jím pouze pravost podpisu, neověřuje se však pravdivost obsahuy a nezkoumají se skutečné vztahy mezi účastníky.

Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, „že je zde nápadný nepoměr z hlediska žalobcem tvrzených dvou půjček. První z nich, doložená písemně, by byla zajištěna nápadně důkladně, druhá, o níž ani nebylo ve výpovědích zjištěno, kdy měla být splatná, nebyla zajištěna. V tom směru se hodnocení soudu prvního stupně jeví jako zcela logické. Žalobce se v odvolání dovolává jako důkazu poskytnutí dvou půjček také dvou výdajových dokladů. Jedná se o interní doklady žalobce prokazující, že v nich uvedené částky byly vyplaceny pokladnou, neprokazují však, že tyto částky byly také vyplaceny příjemci, a nelze je proto hodnotit jako důkaz o poskytnutí dvou půjček.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále též jen „“), co do důvodů na ustanovení

Dovolatelka namítá, že se oba soudy v rozporu se směnečným právem zabývaly především tvrzeními žalobkyně, ta podrobily podrobnému zkoumání a shledaly je nevěrohodnými. Přitom první žalovaný dvakrát písemně prohlásil, že od žalobkyně převzal dvakrát 1,900.000,- Kč, čemuž odpovídaly i pokladní doklady žalobkyně. Doklady o převzetí peněz pak jsou smlouva o půjčce, resp. zástavní a kupní smlouva. Dovolatelka dále namítá, že se soudy nezabývaly nelogičností jednání prvního žalovaného a nezajímaly je ani další zjevné rozpory.

Dovolatelka uzavírá, že pokud ve směnečném řízení podá dlužník námitky, je výhradně na něm, aby bez jakýchkoli pochyb prokázal, že žaloba není důvodná. V projednávané věci bylo dle mínění žalobkyně jednoznačně prokázáno, že vydala ze své pokladny dvakrát 1,900.000,- Kč, mezi účastníky byly uzavřeny dvě samostatné smlouvy v nichž první žalovaný výslovně potvrdil převzetí těchto částek, a že dodatečně došlo k odstoupení od jedné ze smluv, která však evidentně neměla nic společného se směnkou. Zaplacení 1,900.000,- Kč znamenalo vrácení kupní ceny z důvodu odstoupení od kupní smlouvy, nikoli vrácení půjčky v téže nominální hodnotě nebo plnění ze směnky.

Dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2.3.1999, sp. zn. a navrhuje, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ jde – se zřetelem k datu vydání napadeného rozsudku - i v projednávané věci.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je především včasný návrh na jeho připuštění. Dovolání ve smyslu citovaného ustanovení může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolatelka sice tvrdí, že „těsně před vyhlášením rozsudku požádala o připuštění dovolání, ale to nebylo učiněno“, v protokolu o jednání však taková žádost zachycena není, přičemž byl protokol diktován bez námitek. Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení tedy nejsou splněny.

Pro úplnost je třeba dodat, že i kdyby dovolatelka včas požádala o připuštění dovolání, nebylo by dovolání přípustné, neboť dovolatelka sice namítá nesprávné právní posouzení, v dovolání však snáší pouze argumenty směřující k tvrzenému pochybení soudů obou stupňů při hodnocení důkazů a k nesprávným skutkovým zjištěním. Žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení nepředestřela.

Protože dovolací soud neshledal ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání a žalobkyně ani žádný netvrdila, není dovolání přípustné a dovolacímu soudu nezbylo než je podle ustanovení a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a věta prvá (analogicky), neboť dovolatelka procesně způsobila, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by žalovaným vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. listopadu 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu