Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1240/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. , uznán vinným trestným činem podvodu podle , odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění , trestným činem podvodu podle , 4 tr. zák. ve znění a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle , alinea druhá, odst. 3 tr. zák. za použití tr. zák. ve znění

Za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 tr. zák. byl odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnném trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. U trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. bylo upuštěno podle § 37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. .

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu (v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno podle trestního zákona) byl obviněný L. H. zavázán spolu s obviněným P. H. k povinnosti nahradit společně a nerozdílně škodu poškozené E., a. s., škodu ve výši 7.240.513,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný L. H. zavázán k povinnosti nahradit sám poškozenému M. H. škodu ve výši 3.500.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 17. 12. 2000 do zaplacení.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. , podal obviněný L. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 tr. zák. (bod 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně), jakož i ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k trestnému činu podvodu podle , 4 tr. zák. Podle tr. řádu rozhodl odvolací soud tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle , 4 tr. zák. ve znění a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle , alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. za použití tr. zák. ve znění Za tyto trestné činy mu uložil podle tr. zák. za použití tr. zák. k souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle tr. řádu byl obviněný L. H. zavázán k povinnosti nahradit poškozenému M. H. škodu ve výši 3.500.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 17. 12. 2000 do zaplacení.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , napadl obviněný L. H. dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání směřovalo do výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 tr. zák. (bod 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně bylo nepodložené. Namítá, že soudy neměly k dispozici důkazy, které by odůvodňovaly závěr, že to byl obviněný, kdo na šeku zfalšoval podpis P. J. Trvá na tom, že v době, kdy předkládal šek v pobočce A., a. s., nevěděl, že podpis P. J. je zfalšován. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu ve všech výrocích zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný L. H. nevznáší žádnou námitku hmotněprávního charakteru. Obviněný podle jejího názoru zpochybňuje tu část skutkových zjištění, která ho usvědčují, domáhá se jiného hodnocení důkazů soudem a prosazuje vlastní skutkovou verzi uplatněnou již v původním řízení. Podle nejvyšší státní zástupkyně dovolání obviněného obsahuje výlučně námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného J. K. odmítl a aby rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst.1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný opřel dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takové hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následný závěr o vině ve prospěch obviněného. Jde zejména námitky obviněného L. H., ve kterých namítá, že soudy neměly k dispozici důkazy, které by odůvodňovaly závěr, že to byl obviněný, kdo na šeku zfalšoval podpis P. J. a že v době, kdy předkládal šek v pobočce A., a. s., nevěděl že podpis P. J. je zfalšován. Je zřejmé, že se jedná o námitky skutkové povahy. V trestní věci obviněného L. H. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. . Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle , 4 tr. zák. ve znění a trestného činu padělání a pozměňování peněz podle , alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. za použití tr. zák. ve znění

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného L. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. H. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyl shledán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal