Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1044/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. , byli obvinění uznání vinnými, a to G. P. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, T. M. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona.

Za to byli odsouzeni obviněný G. P. – podle § 187 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, obviněný T. M. podle § 187 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona byl oběma obviněným uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

I. oba obžalovaní společně s osobami sídlícími a působícími ve Š. k., D. k. a N. k., v době od října 1999 do 10. 11.1999 se podíleli na odeslání zásilky s obsahem 3,035 g látky, v níž bylo zjištěno 33% až 36% heroinu, jenž je zařazen do seznamu IV. podle jednotné úmluvy o omamných látkách, přílohy č. 3 k o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v platném znění jako omamná látka, z České republiky do Š. k., a to tak, že G. P. v přesně nezjištěný den předcházejícím dni 7. listopadu 1999 v České republice, bez povolení opatřil od nezjištěné osoby tuto látku, určenou pro odběratele, sídlící ve Š. a D., jejichž totožnost se nepodařilo zjistit a osobu zvanou „B.“, sídlící a působící v N. a T. M. pak za blíže nezjištěných okolností tuto látku nechal uložit do speciálního úkrytu vybudovaného v mostu zadní nápravy osobního automobilu tovární zn. Mercedes Benz 230, švédské imatrikulace, G. P. a T. M. pak dne 7. listopadu 1999 v 15.29 hod. na benzínové čerpací stanici OMV v O., předali toto motorové vozidlo s uloženou zásilkou omamné látky S. N. a N. P., kteří ji dopravili přes území P. r. do Š. k., kde byla dne 10. 11. 1999 švédskými policejními a celními orgány zajištěna,

II. obžalovaný G. P. v přesně neustanovené době od neustanovené osoby si opatřil bez příslušného povolení revolver americké provenience, zn. Smith and Wesson, ráže 357 Magnum, model 66-4, 48 ks nábojů ráže 357 Magnum a 33 ks nábojů ráže 9 mm Luger, které přechovával až do 7. 3. 200 jednak u sebe, jednak ve svém bydlišti.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu oba obvinění podali odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 8. 1. 2003 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dovolání, ve kterých oba napadají výrok o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž obviněný G. P. se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněný T. M. se odkazuje jak na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), tr. řádu, tak na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

Obviněný G. P. v odůvodnění svého dovolání argumentuje především tím, že v rámci trestního řízení nebyli svědci poučeni dle příslušných ustanovení trestního řádu, a to zejména o právu odepřít výpověď, dále že nebyly zjišťovány jejich poměry k obviněným atd. Z toho vyvozuje, že takové výslechy svědků byly absolutně neúčinné. Čtení protokolů o výslechu svědků za těchto okolností označuje za porušení práva na spravedlivý proces a za obcházení českého právního řádu tím, že byl částečně použit cizí právní řád. S ohledem na tyto okolnosti vyslovuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, přičemž neuvádí žádný další návrh na další rozhodnutí. Z obsahu dovolání však lze dovodit, že obviněný má za to, že by měl být rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky zproštěn obžaloby.

Obdobnou argumentaci včetně odkazu na Úmluvu o ochraně lidských práv,u ČR i na odbornou literaturu obsahuje i odůvodnění dovolání obviněného T. M. I v tomto dovolání je poukazováno na nepoučení svědků dle českého právního řádu a je v něm vysloven názor, že v důsledku chybných a neúplných závěrů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Dovolatel je přesvědčen, že při respektování příslušných ustanovení trestního řádu by soud musel konstatovat absenci objektivní i subjektivní stránky trestného činu a s ohledem na důkazní situaci by jej musel zprostit obžaloby. Tuto námitku vznáší proti postupu obou soudů, přičemž v postupu odvolacího soudu spatřuje i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.Obviněný T. M. své dovolání doplnil ještě dopisem ze dne 8. 10. 2003.

K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vzhledem k tomu, že obě dovolání shledává jako podané z jiného důvodu než z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, navrhuje jejich odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod oba dovolatelé spatřují v neprovedení náležitého poučení svědků v průběhu trestního řízení v souladu s předpisy procesního práva platného v rámci českého právního řádu a vznášejí tedy námitky ryze procesně právního charakteru, jejichž povaha neodpovídá použitému druhu mimořádného opravného prostředku. Z odůvodnění obou dovolání je zcela zjevné, že uplatněné námitky se zcela míjí s použitým dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst.1 písm. g) tr. řádu, jakož i s kterýmkoli jiným z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu § 265b tr. řádu. Obvinění tedy fakticky nevytýkají konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž vznášejí námitky procesně právního charakteru, na jejichž podkladě zcela nesprávně docházejí k závěru, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Zcela mimo možnost jakéhokoli posouzení je i uplatnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v dovolání obviněného T. M. Podle citovaného ustanovení trestního řádu v platném znění lze totiž tento dovolací důvod uplatnit tehdy, jestliže v dovolání obviněný tvrdí, že „v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný“. Nic takového ovšem obviněný ve svém dovolání netvrdí a existenci tohoto dovolacího důvodu zdůvodňuje pouze tvrzením, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku. Takové tvrzení, pokud by ovšem bylo náležitě specifikováno, by spíše odpovídalo dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm.l) tr. řádu, který ovšem jednak nebyl dovolatelem uplatněn, jednak by výše uvedený charakter námitek obviněného nebyl v souladu ani s tímto dovolacím důvodem.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z dovolání obou obviněných nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných G. P. a T. M. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h