Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 224/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2000, sp. zn. , jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. K. uznán vinným třemi trestnými činy výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s blíže nezjištěnou osobou podílející se na organizování ilegálního převádění cizinců, ve třech případech převedl cizí státní příslušníky z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, do prostoru hájovny G., kde je na smluveném místě předal (v posledním případě měl předat) dalším osobám s motorovými vozidly k přepravě do vnitrozemí. Konkrétně tak převedl přes „zelenou hranici“ dne 20. 1. 2000 okolo 19:00 hod. 6 osob, dne 21. 1. 2000 ve večerních hodinách 6 osob a dne 25. 1. 2000 okolo 18:00 hod. 13 osob, přičemž v posledním případě byl před jejich předáním zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím toho, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla v prvním případě vyplacena odměna ve výši 4.500,- Kč, v dalších dvou mu byla přislíbena odměna ve výši 40 až 50 DM za každou převedenou osobu.

Dne 25. 9. 2003 pod sp. zn. podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. J. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě celkově velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nebezpečnost jednání odsouzeného navíc zvyšují skutečnosti charakterizující jeho osobu, podávající se z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, a to, že se uvedených trestných činů dopustil přesto, že byl v nedávné minulosti v České republice opakovaně trestán pro jinou úmyslnou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář