Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 443/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. n. s., a.s., proti žalovanému J. K., o zaplacení 62.983,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. -39, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2002, č.j. -58, ve znění usnesení ze dne 6. března 2003, č.j. -71, takto:

III Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. -39, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 62.983,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Rozsudek odvolacího soudu a výslovně též rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení . Pochybení se podle dovolatele dopustily soudy obou stupňů tím, že vystavené směnky posoudily jako uznání závazku, ačkoli vůle jednajících stran k tomuto úkonu nesměřovala a na uvedených listinách chybí důvod plnění, jeho výše i přesné označení věřitele. Vystavené směnky nejsou podle dovolatele neplatné z důvodu označení neexistující měny, jak uvedl odvolací soud v odůvodnění rozsudku, ale z důvodu nepřesného označení remitenta bez právní subjektivity. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „ “). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, rovněž projednal podle dosavadního znění .

Dovolatel svým podáním výslovně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v této věci pak není přípustné.

V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud ji výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti nepodal.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Ačkoliv dovolatel opřel přípustnost dovolání výslovně o ustanovení , jeho námitky žádné tvrzení o existenci zmatečnostních vad neobsahují. Protože dovolací soud ani žádnou z těchto vad z obsahu spisu neshledal, uzavřel, že dovolání není přípustné ani podle

Rovněž dovolání směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (majícího s ohledem na povahu usnesení) přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání podle až f) a nemá ani povahu potvrzujícího rozhodnutí ve věci samé ( ); existenci zmatečnostních vad řízení dle Nejvyšší soud již dříve vyloučil.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by se mohl věcí dále zabývat, bez nařízení jednání ( věta první ) podle věty první a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a věty první (ve vztahu k výroku o odmítnutí dovolání užitého per analogiam) Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno a dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu