Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 To 325/2003

Z o d ů v o d n ě n í :

Proti tomuto usnesení podal odsouzený prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Namítl, že pokud okresní soud se pokládal za nepříslušný k provedení řízení, měl postupovat podle § 24 odst. 1 tr. ř., a nikoliv návrh zamítnout. Poukázal na řadu rozhodnutí jiných soudů, které v podobných věcech rozhodly o povolení obnovy řízení. Pokládá za nepřijatelné, aby ve srovnatelných případech bylo odlišně rozhodováno soudy v Plzni, Litoměřicích a Opavě na jedné straně a zcela odlišně pak Okresním soudem v Chrudimi. Má za to,že mu jako občanu České republiky nebyla poskytnuta ústavně zakotvená soudní ochrana a ani po zahlazení předchozího odsouzení nebyly odstraněny všechny důsledky z něho vyplývající, zejména pak důsledky předchozího trestu propadnutí majetku. Důvodnost svého návrhu podpořil i poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. . Navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a aby vyhověl návrhu na povolení obnovy řízení.

Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud ve smyslu § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Pro rozhodnutí o stížnosti je stěžejní vyřešení otázky, zda rozsudek soudu se sídlem na území Slovenské republiky vydaný v době před rozdělením federativního státu je nutno pokládat na rozsudek cizího státu a v případě, že ano, zda může soud v České republice rozhodnout o povolení obnovy řízení a zrušení rozsudku vydaného soudem cizího státu.

Při posouzení charakteru rozhodnutí vydaného soudem se sídlem na území dnešní Slovenské republiky vyhlášeného před 1. 1. 1993 lze vycházet z názoru vyjádřeného ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Stn 1/95, publikovaného pod č. 37/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a je možné odkázat na níže uvedené výňatky z uvedeného stanoviska.

Po rozdělení společného státu, kdy se podle ústavního nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky staly Česká republika a Slovenská republika, je zřejmé, že další trestní řízení mohou konat jen soudy jednoho z těchto států, a to ty, které vyhlásily rozsudek. Taková je původní právní úprava trestního řízení ČSFR, kterou převzala Česká republika jako nástupnický stát ústavním zákonem ČNR č. Další trestní řízení v takové věci nemohou bez dalšího konat soudy druhého nástupnického státu, v posuzovaném případě České republiky. Orgány České republiky ani nemohou vykonávat rozsudek jen na základě rozhodnutí učiněných v trestním řízení cizím státem, kterým od 1. 1. 1993 je nepochybně Slovenská republika.

Tyto důsledky rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky jsou pro Českou republiku nepochybné a nasvědčují tomu, že rozsudek soudu, který měl sídlo na území dnešní Slovenské republiky, má za těchto okolností v uvedených směrech povahu trestního rozsudku cizího státu, byť byl vyhlášen soudem dříve společné soudní soustavy. Ze stejného názoru zřejmě vycházel i zákonodárce při přijetí čl. II bod 7 , kterým se mění a doplňuje trestní řád, jakož i při souhlasu s čl. 6 Závěrečného protokolu Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, publikované pod č. 209/1993 Sb., jejímž cílem bylo vyřešit nejdůležitější otázky nástupnictví v této oblasti.

Formulace použitá v uvedených právních normách naznačuje, že zákonodárce rozsudky uvedených soudů nepokládá z hlediska možného výkonu za rozsudky státu, na jehož území se mají vykonat, tedy v podstatě tak naznačuje, že jde o rozsudky cizího státu. Rozsudek uložený soudem se sídlem ve Slovenské republice, který byl vyhlášen před 1. 1. 1993 a nebylo započato s jeho výkonem před účinností citovaného zákona, lze proto vykonat v České republice jen za splnění podmínek druhé výjimky ustanovení § 21 odst. 2 tr. zák., tedy stanoví-li to vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

Lze si jen stěží představit, že by soud České republiky mohl zasahovat do pravomocného rozhodnutí soudu na území Slovenské republiky v době, kdy jde již o jiný suverénní stát, a jakkoliv je měnit.

Výše uvedenou argumentaci lze vztáhnout nejen na otázky výkonu uloženého trestu, ale i na případy pokračování v původním řízení, tedy i na posuzovaný případ. Jestliže tedy z hlediska výkonu uloženého trestu je nutno uvedené rozhodnutí pokládat za rozsudek cizího státu, platí totéž, pokud jde o pokračování v původním řízení, a to jak ve vztahu k řádným, tak i k mimořádným opravným prostředkům, jakým je i obnova řízení.

Nelze pokládat za přípustné, aby soud České republiky mohl zasahovat do pravomocného rozhodnutí soudu na území Slovenské republiky v době, kdy jde již o jiný suverénní stát, a aby mohl jeho pravomocné rozhodnutí jakýmkoliv způsobem měnit. Takový postup neumožňuje ani mezinárodní smlouva.

Veden těmito úvahami pak došel krajský soud k závěru, že rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi, který dovodil, že český soud nemůže rozhodovat o zrušení rozsudku vydaného soudem na území Slovenské republiky a že nelze pokračovat v řízení, které bylo, byť před rozdělením federativní republiky, vedeno před soudem nyní již cizího státu, bylo učiněno v souladu se zákonem.

Odsouzenému nic nebrání, aby svůj návrh adresoval příslušnému soudu ve Slovenské republice, přičemž zpráva vyžádaná od Vojenského obvodového soudu v Prešově vyvrací tvrzení prezentované v podaném návrhu na povolení obnovy řízení, že by soud, který původní rozhodnutí vydal, zanikl.

Z rozhodnutí uvedeného soudu pak bylo zjištěno, že odsouzený podal v roce 1996 u Vojenského obvodového soudu v Prešově návrh na přezkumné řízení podle ustanovení , o soudní rehabilitaci, usnesením ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 6. 5. 1997, sp. zn. Rto-2/97, však byl jeho návrh jako opožděně podaný tímto soudem zamítnut.

Protože tedy v postupu okresního soudu ani v jeho rozhodnutí nezjistil krajský soud pochybení, stížnost odsouzeného proti napadenému usnesení jako nedůvodnou zamítl.