Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 197/2003

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo ze dne 9. 9. 1998, sp. zn. 219 Ls 142 Js 36746/98, a to pro trestný čin výdělečného podloudného převádění cizinců ve dvou případech, v jednom případě v souběhu s krádeží a paděláním listin podle č. 1, 2 odst. 2 č. 1, č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, , , , , , , německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo ze dne 9. 9. 1998, sp. zn. 219 Ls 142 Js 36746/98, jenž nabyl právní moci dne 13. 1. 1999, byl R. H. uznán vinným trestným činem výdělečného podloudného převádění cizinců ve dvou případech, v jednom případě v souběhu s krádeží a paděláním listin podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 odst. 1, § 53 odst. 1, § 69 odst. 1, § 69b odst. 1, § 242 odst. 1, § 267 odst. 1 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že

1. dne 11. 6. 1998 v časných ranních hodinách, společně s jinak stíhaným M., za tímto účelem vypůjčeným malým nákladním automobilem české SPZ LIB 32-78, kterou předtím vyměnili za německou poznávací značku DD – MM 164, kterou odšrouboval jinak stíhaný M. z jiného osobního vozu v městské části P., a jeli do H., do bezprostřední blízkosti česko-německé hranice, kde u hotelu W. naložili větší počet neznámých cizinců z třetích států, kteří předtím přicestovali pěšky přes česko-německou hranici na spolkové území, a podle předchozí domluvy se až do svého naložení v lese skrývali, a dopravili je dle pověření do B., přičemž se v malém nákladním automobilu nenacházela ani sedadla, ani jiné možnosti a osoby se nacházely bez zajištění na nákladní ploše automobilu. Po svém návratu obdržel od zadavatele 300,- DM, které našel ve schránce na dopisy.

2. dne 13. nebo 14. 6. 1998 přicestoval opět vypůjčeným malým nákladním vozem české státní poznávací značky LIB 32-78 do Spolkové republiky Německo, kde odcizil státní poznávací značku DD-K 4022, aby ji opět vyměnil za českou poznávací značku, kterou schoval a dne 15. 6. 1998 se vypravil do Hohwald, kde naložil dvacetdva jugoslávských státních příslušníků, kteří předtím přicestovali pěšky přes česko-německou hranici, aby je dopravil do B., přičemž měli k sezení jen nezajištěnou nákladní plochu. Za to mu byla zadavatelem slíbena odměna ve výši 500,- DM.

Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a bylo mu na stejnou dobu odňato i řidičské oprávnění.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.).

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. H. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Rovněž je třeba přihlédnout k okolnostem a způsobu převážení cizinců. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík