Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 510/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu 2002, č. j. -84, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. prosince 2001, č. j. -50, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. -50, uložil žalovanému, aby strpěl vstup žalobce na pozemky žalovaného parc. č. 236/6 a 236/3 v obci a kat. území L. za účelem odstranění závady na vodovodní přípojce, a dále rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení vzniklé žalobci.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem a provozovatelem vodovodního řadu v obci L. Přípojky vodovodního řadu vedou přes pozemky parc. č. 236/6 a 236/3 v kat. území L., jejichž vlastníkem je žalovaný. Pozemkem parc. č. 236/6 prochází hlavní vodovodní řad a současně zde z něj odbočuje vodovodní přípojka k nemovitosti č. p. 58 uživatele (odběratele) J. J., do níž od 21. 6. 2001 nepřitéká voda z vodovodu v důsledku závady vzniklé 7. 6. 2001, kdy na pozemku parc. č. 236/6 byly prováděny výkopové práce a z místa vedení přípojky vytékala voda. Žalovaný odmítl pustit pracovníky žalobce na své pozemky za účelem opravy vodovodní přípojky. Po čtrnácti dnech přestala voda z porušeného místa vytékat. Z výkopu na označeném pozemku ústí přerušená vodovodní hadice. Žalobce zásobuje J. J. vodou v padesátilitrových barelech. Soud prvního stupně žalobě vyhověl z důvodu, že oprávnění žalobce jako správce veřejného vodovodu vstupovat na nemovitosti připojené na veřejný vodovod a povinnost žalovaného strpět vstup žalobce na nemovitosti žalovaného za účelem odstranění poruch vyplývá přímo ze , o vodách, a , o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích. Toto oprávnění správce vodovodu odpovídá věcnému břemenu zatěžujícímu žalovaného ze zákona.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 5. listopadu 2002, č. j. -84, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, „že zákonné věcné břemeno spočívající v oprávnění vlastníka nebo provozovatele vodovodu vstupovat na nemovitosti připojené na veřejný vodovod bylo zřízeno pouze za účelem odstranění poruch na veřejném vodovodu, nikoliv za účelem odstranění závady na vodovodní přípojce“. Vodovodní přípojka podle ani podle , o vodovodech a kanalizacích, který nabyl účinnosti 1. 1. 2002, nepatří k souboru objektů veřejného vodovodu, je samostatnou stavbou a na rozdíl od veřejného vodovodu není vodním dílem. Protože žalobce není s ohledem na vlastníkem přípojky k domu J. J., nemůže se domáhat ochrany ani podle ObčZ.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že odvolací soud pominul ustanovení , podle kterého vlastníkem vodovodní přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod, neprokáže-li se opak. Žalobce prohlášením starosty obce L. Ing. V. L. a bývalého předsedy MNV L. M. Š. z 23. 7. 2001 prokázal, že je vlastníkem mimo jiné i přípojky k domu J. J. č. p. 58. Poukázal na , podle kterého „k souboru objektů a zařízení veřejného vodovodu patří podle písm. b) veřejné části vodovodních přípojek“, a téže vyhlášky ve znění , podle kterého „veřejná část vodovodní přípojky se určuje podle zásad – písm. b): je-li vodovodní přípojka napojena na rozváděcí potrubí na jiném pozemku než veřejném prostranství a celá je na něm uložena, je veřejnou částí přípojky její část v délce maximálně 2 m od rozváděcího potrubí“. Žalovaný zaměstnance žalobce na své pozemky k odstranění poruchy na předmětné přípojce nepustil ani je nehodlá pustit, čímž nerespektuje předcházející ani současnou právní úpravu. Žalobce jako vlastník zmíněné přípojky je tak oprávněn domáhat se ochrany i podle ObčZ. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít jistou opodstaněnost.

Odvolací soud rozhodl dne 5. listopadu 2002, tedy již za účinnosti , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a účinnosti , kterou se uvedený zákon provádí. Je tedy třeba daný spor posuzovat podle těchto předpisů.

Dovolací soud považuje za správné právní posouzení věci odvolacím soudem, pokud dospěl k závěru, že se žalobce nemůže domoci práva vstupu na pozemek žalovaného z titulu věcného břemene založeného zákonem – v daném případě vyplývajícím z , podle kterého vlastník vodovodu nebo kanalizace za účelem udržování vodovodu nebo kanalizace v dobrém stavebním stavu a provozovatel za účelem plnění povinností spojených s provozováním vodovodu nebo kanalizace jsou oprávněni vstupovat na cizí pozemky nebo stavby, na nichž nebo pod nimiž se vodovod nebo kanalizace nachází. Žalobce se domáhá vstupu na pozemek žalovaného výslovně za účelem opravy vodovodní přípojky, přičemž vodovodní přípojka není součástí vodovodu, neboť to plyne ze současné právní úpravy [ a ]

Odvolacímu soudu však nelze za daného stavu věci přisvědčit v posouzení věci z hlediska případných práv žalobce z titulu ochrany vlastnictví podle ObčZ. Řešení otázky vlastnictví sporné vodovodní přípojky ve smyslu odvolacím soudem je totiž pochybné. Z výše citovaného ustanovení a ostatně i z ustanovení téhož zákona, podle kterého vlastníkem vodovodní přípojky pořízené po 1. 1. 2002 (dni účinnosti zákona) je osoba, která na své náklady vodovodní přípojku pořídila, vyplývá, že není vyloučeno, aby vlastníkem vodovodní přípojky pořízené před 1. 1. 2002 (nebo i její části) byl někdo jiný než vlastník stavby či pozemku připojených na vodovod. Na konci prvého ze dvou právě zmiňovaných ustanovení je výslovně připuštěno, že vlastníkem vodovodní přípojky může být někdo jiný než vlastník nemovitostí připojených na vodovod – viz slova „... neprokáže-li se opak“. S ohledem na další skutková zjištění, která lze v dále uvedených souvislostech přepokládat, nelze pak vyloučit ani tu možnost, že na zjištěné skutkové a právní poměry mezi účastníky bude dopadat jiné ustanovení zákona upravující ochranu vlastnictví než ObčZ.

Žalobce při jednání soudu prvního stupně konaném dne 15. 11. 2001 předložil soudu k důkazu mimo jiné prohlášení obecních funkcionářů Ing. V. L. a M. Š. o vlastnictví přípojek napojených na vodovodní řad obce L., čímž jistě mínil prokazovat své vlastnictví k předmětu sporu. Z protokolu o tomto jednání ani z protokolů o dalších jednání soudu však není zřejmé, že by tento důkaz byl proveden a mohl tak být posléze odvolacím soudem, právě v souvislosti s jeho úvahou o vlastnictví přípojky, hodnocen.

Podle věta druhá je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 zjištěny nebyly.

Za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná. Z ve spojení s lze totiž dovodit, že by nezjišťování skutečnosti rozhodné pro posouzení věci soudem bylo v rozporu s těmito ustanoveními (srov. k tomu rozsudek odvolacího soudu z 30. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaným nakladatelstvím C. H. Beck, Svazek 1, pod C 76).

Pokud soud prvního stupně neprovedl důkaz prohlášením obecních funkcionářů Ing. V. L. a M. Š. o vlastnictví přípojek napojených na vodovodní řad obce L., který se z hlediska posuzování vlastnictví sporné vodovodní přípojky jeví jako důkaz pro právní posouzení věci (a tedy i pro správnost rozhodnutí ve věci) nikoliv nepodstatný, a neučinil z něho žádná zjištění, a pokud odvolací soud namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, rozsudek soudu prvního stupně změnil, pak soudy obou stupňů zatížily řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Úvahy odvolacího soudu o případné (ne)oprávněnosti žalobcem uplatněného nároku podle § 126 odst. 1 ObčZ tak byly předčasné a tedy i nesprávné.

Dovolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit. Protože ani právní posouzení věci soudem prvního stupně nebylo správné, kdy otázku vlastnictví sporné vodovodní přípojky neřešil, dovolací soud zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť pro zásadní povahu této otázky a potřebu dalších souvisejících skutkových zjištění je třeba respektovat požadavek dvouinstančnosti soudního řízení ( a 3 ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu