Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
11 C 20/2021-39
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 34 840 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 380 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7.2018 do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 200 Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 180 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky
21 460 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 620 Kč od 31. 7.2018 do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 920 Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 920 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení
s úrokem ve výši 23,72 % ročně
z částky 9 620 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení,
z částky 9 120 Kč od 5. 5. 2018 do zaplacení a
z částky 6 100 Kč od 3. 2. 2018 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 200 Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 180 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 620 Kč od 31. 7.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 920 Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 920 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 620 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení, z částky 9 120 Kč od 5. 5. 2018 do zaplacení a z částky 6 100 Kč od 3. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 34 840 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) ve dnech datum, datum a datum tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do karet zákazníka. Nebyly přitom důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté úvěry splácet.
2. Na základě smluv ze dne datum a datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky vždy ve výši 8 000 Kč, které se zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč (v úrokové sazbě 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 58 týdenních splátkách. V případě první smlouvy měla žalovaná povinnost úvěr splatit nejpozději do datum, v případě druhé smlouvy pak do datum. Žalovaná svůj dluh ani v jednom případě řádně nehradila. Na dluh z první smlouvy žalovaná zaplatila poslední splátku dne datum, přičemž uhradila pouze 7 820 Kč. Tato částka byla ve výši 3 302,38 Kč započtena na jistinu, ve výši 1 120 Kč na úrok, ve výši 1 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 797,62 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. V případě druhé smlouvy žalovaná zaplatila poslední splátku dne datum a uhradila pouze 4 800 Kč. Tato částka pak byla ve výši 976,60 Kč započtena na jistinu, ve výši 1 120 Kč na úrok, ve výši 1 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 103,40 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Na základě smlouvy ze dne datum pak byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které se zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 1 820 Kč (v úrokové sazbě 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč v 58 týdenních splátkách nejpozději do datum Ani v tomto případě žalovaná úvěr nesplácela řádně, poslední splátku uhradila dne datum a uhradila pouze 3 000 Kč. Tato částka pak byla ve výši 1 820 Kč započtena na jistinu, ve výši 462,72 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 717,28 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek.
3. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky (představující dosud neuhrazené úvěry z výše uvedených smluv) za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z první smlouvy byla postoupena pohledávka ve výši 8 100 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 4 697,62 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 402,38 Kč a účtované navýšení (žalobou pak žalobkyně uplatňuje pohledávku ve výši 6 100 Kč bez navýšení). Z druhé smlouvy byla postoupena pohledávka ve výši 11 120 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 7 023,40 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek a účtované navýšení (žalobou pak žalobkyně uplatňuje pohledávku ve výši 9 120 Kč bez navýšení). Z třetí smlouvy pak byla postoupena pohledávka ve výši 21 620 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 137,28 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 482,72 Kč a naúčtované navýšení (žalobou pak žalobkyně požaduje pouze 19 620 Kč bez navýšení).
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Všechny smlouvy byla oběma stranami podepsány jako potvrzení toho, že žalované byl v hotovosti poskytnut předmět smluv, tj. peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, resp. 8 000 Kč, resp. 13 000 Kč. Z první a druhé smlouvy soud zjistil, že žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem tedy částku 13 920 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 240 Kč. Součástí obou smluv bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení úvěru v 58 splátkách činila 23,72 % p.a. po celou dobu trvání smluv. Ze smlouvy ze dne datum pak soud zjistil, že žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 820 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, celkem tedy částku 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Z této smlouvy soud zjistil, že i v tomto případě byla zápůjční úroková sazba sjednána ve výši 23,72 % p.a. Žalovaná však ani v jednom případě nehradila sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky (odeslaným žalované dne datum) byla žalovaná informována o postoupení pohledávek ze smluv číslo na žalobkyni a vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 40 840 Kč. Ohledně postoupení pohledávek má soud za prokázané, že k postoupení došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z předžalobní upomínky, odeslané žalované dne datum, pak bylo zjištěno, že žalovaná na poskytnuté peněžní prostředky dle první smlouvy uhradila pouze 7 820 Kč (kdy na jistině dlužila 4 697,62 Kč a zbývající dlužnou částku tvořily ujednané náklady poskytnutí úvěru), na prostředky z druhé smlouvy pak 4 800 (na jistině dlužila 7 023,40 Kč a zbývající částku na související platby) a na prostředky z třetí smlouvy pak 3 000 Kč (na jistině dlužila 13 000 Kč a zbývající dlužná částka tvořila náklady úvěru). Žalované byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě do datum, ale ani v té dlužnou částku neuhradila.
6. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněných karet zákazníka (žádostí o zápůjčky) podepsaných žalovanou dne datum, resp. datum, resp. datum. Ve všech žádostech žalovaná uvedla, že v době jejich podání byla vdaná, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské a žila společně s manželem v nájmu (způsob bydlení byl současně ověřen předloženou nájemní smlouvou). Žalovaná neměla žádné nezaopatřené dítě. Z žádostí mohla předchůdkyně žalobkyně dále zjistit, že žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr; v žádostech byly vynechány podrobnější informace o zaměstnání (např. zda se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou). Ve všech případech byla jako jediný zdroj příjmů žalované uvedena její mzda, která v době první žádosti činila 11 000 Kč měsíčně, při druhé žádosti 13 000 Kč a u třetí pak 12 000 Kč. U poslední žádosti ze dne datum byly uvedeny ještě další příjmy žalované ve výši 7 000 Kč; její měsíční příjem tedy činil 19 000 Kč. Příjmy žalované byly ve všech případech ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Ve vztahu k výdajům bylo v kartách uvedeno, že jsou tvořeny výdaji na bydlení, osobními výdaji a splátkami jiných úvěrů či zápůjček. Měsíční výdaje žalované tedy činily 8 500 Kč, resp. 9 700 Kč, resp. 10 000 Kč. Ve všech případech pak byl zjištěn dostatečný měsíční použitelný příjem pro splácení požadované výše zápůjčky. Ohledně zjišťování příjmů žalované však soud v kartách zákazníka shledal nedostatky. Jelikož žalovaná uvedla, že žila v domácnosti se svým manželem, mělo se u příjmů domácnosti žalované uvažovat právě o příjmech jejího manžela, aby byly reflektovány skutečné poměry žalované. Další příjmy žalované byly uvedeny pouze v kartě ze dne datum, nicméně nebyly nijak specifikovány ani ověřovány oproti příslušným dokumentům. Z karty tak nelze zjistit, zda tyto příjmy jsou příjmy manžela žalované, či se jednalo o jiný příjem žalované (v tom případě však není možné zjistit charakter tohoto příjmu). Ve všech kartách byl současně opomenut údaj, zda žalovaná kromě již existujících závazků u předchůdkyně žalobkyně měla i jiné závazky. S ohledem na opakované uzavírání spotřebitelských úvěrů u předchůdkyně žalobkyně by bylo žádoucí, aby byla ověřena platební morálka žalované v příslušných interních databázích či insolvenčním nebo exekučním rejstříku. Je nepochybné, že splácení již existujících závazků zhoršovalo aktuální finanční situaci žalované. S ohledem na její nejvyšší dosažené vzdělání a předpokládanou nízkou finanční gramotnost by se očekávalo, že předchůdkyně žalobkyně posoudí veškeré majetkové poměry žalované obezřetněji, neboť žalovaná zřejmě nebyla schopná dohlédnout na všechny důsledky opakovaného zadlužování.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedené závazkové vztahy vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněných karet zákazníka, na základě kterých neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté zápůjčky splácet. Soud má však za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčky na základě neúplných údajů, které nebyly ani řádně ověřeny tak, jak předpokládá výše uvedená ustálená judikatura. Některé poměry žalované nebyly zjištěny vůbec, přičemž takové pochybení ze strany věřitele vůči spotřebiteli, u kterého lze očekávat menší finanční znalosti, není přípustné. Postup předchůdkyně žalobkyně zakládá důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná byla schopna bez hrozby dalšího předlužení či ohrožení vlastní výživy či výživy osob závislých na žalované předmětné zápůjčky splácet. Vzhledem k nesplnění zákonné povinnosti předchůdkyně žalobkyně soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce jako neplatné. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť jednání předchůdkyně žalobkyně vůči žalované jako slabší smluvní straně v rozporu se svou odborností není souladné s dobrými mravy.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Jak bylo uvedeno, smlouvy o zápůjčkách uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou absolutně neplatné s účinky ex-tunc. Současně jsou neplatná jakákoli další ujednání o souvisejících platbách, jako jsou úroky či poplatky. Mezi stranami rovněž neexistuje jiné platné smluvní ujednání, na základě kterého by předchůdkyni žalobkyně vůči žalované náleželo finanční plnění. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, resp. 8 000 Kč, resp. 13 000 Kč. V úvahu tedy přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byly pohledávky za žalovanou řádně postoupeny), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaných zápůjček, na které žalovaná doposud nic neuhradila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na zápůjčky uhradila 7 820 Kč, resp. 4 800 Kč, resp. 3 000 Kč Tyto částečné úhrady však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávek tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na související náklady (tj. poplatek). Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnila svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část poskytnutých částek již žalovaná neuhradila (resp. netvrdila ani neprokázala opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 13 380 Kč odpovídající zbývajícím dlužným jistinám zápůjček ve výši 180 Kč, resp. 3 200 Kč, resp. 10 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni současně úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši vždy z příslušné dlužné částky. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
14. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 460 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, náležela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani neprokazovala na svoji obranu) a žádné náklady jí nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.