Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1256/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce M. T., zastoupeného advokátem, proti žalované Nemocnici K., zastoupenému advokátem, v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím za účasti J. T., jako vedlejší účastnice na straně žalobce, a S. J., zastoupené advokátkou, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1999, č. j. -242, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 23. 9. 1999, č. j. -242, potvrdil Krajský soud v Praze zamítavý rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 6. 1998, č. j. -210, o žalobě na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 1620 s pozemkem parc. č. 1824 o výměře 433 m2 v K. Současně v nákladových výrocích napadený rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícím zamítnutí žaloby, podal žalobce dne 18. 1. 2000 dovolání. Nezmínil se v něm o otázce přípustnosti dovolání a odůvodnil je nedostatkem opory napadeného rozsudku v provedeném dokazování ve smyslu (dále „“). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud posuzoval dovolání po procesní stránce podle znění platného před účinností jeho novelizace , tedy před datem 1. 1. 2001. Postupoval tak vzhledem k bodům 15, 17 části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) hlavy I cit. zákona, neboť řízení v obou nižších instancích proběhlo podle procesních ustanovení platných před účinností novely. V textu jsou tedy uváděna ustanovení ve znění před datem 1. 1. 2001.

Ještě před případným meritorním posouzením dovolání se musel dovolací soud ex offo zabývat otázkou, zda je dovolání žalobce objektivně přípustné.

Dovolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by řízení před oběma instancemi trpělo některou ze závažných procesních vad, jež jsou vypočteny v ustanovení a jejichž existence by přípustnost dovolání zakládala (nyní jde o vady způsobující zmatečnost rozhodnutí).

Přípustnost podaného dovolání nebylo možno dovodit ani z ustanovení (zejména písm. b/) , neboť rozsudky obou nižších instancí jsou v dovoláním napadeném výroku obsahově shodné a nedošlo k předchozímu zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem v důsledku odlišného právního názoru vyšší instance.

Zbylou alternativou se stala přípustnost dovolání podle Odvolací soud však nevyslovil přípustnost dovolání pro případný zásadní právní význam svého rozsudku, neboť sám tento zásadní význam v rozsudku nespatřoval ( ). Žalobce také sám nenavrhl, kdykoli během odvolacího řízení až do vyhlášení rozsudku, vyslovit přípustnost dovolání; to je patrno z obsahu spisu, včetně textu odvolání žalobce, i z protokolů o jednáních odvolacího soudu. Odvolací soud tedy neměl v tomto směru podle možnost o čemkoli rozhodovat.

Pak ovšem dovolací soud nemohl připustit dovolání ani pro eventuální zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce; již zmíněné ustanovení totiž podmiňuje toto oprávnění dovolacího soudu skutečností, že odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání.

Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (, ).

Žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. října 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu