Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1501/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 1. 2003, č. j. -39, potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2002, č. j. -20, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) uložil žalované vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni „pokoj o výměře 14,05 m2, pokoj o výměře 16,42 m2, předsíň o výměře 4,16 m2, koupelnu o výměře 2,97 m2, nacházející se na pravé straně levé části chodby a WC s koupelnou o výměře 2,25 m2, nacházející se na konci levé části chodby 2. nadzemního podlaží domu č. p. 694 v k. ú. P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), do šesti měsíců od právní moci rozsudku; dále soudy obou stupňů rozhodly o nákladech řízení.

Odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně, a ve shodě s ním dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila podmínky přechodu nájmu bytu, stanovené v § 706 odst. 1 obč. zák., neboť nežila s nájemkyní předmětného bytu I. H. (zemřelou dne 19. 12. 1999) ve společné domácnosti po dobu tří let před její smrtí. Dovodil, že pokud se žalovaná nastěhovala do předmětného bytu poté, kdy s nájemkyní bytu uzavřela (se souhlasem pronajímatele) smlouvu o podnájmu části bytu na dobu od 8. 11. 1996 do 31. 5. 1997, podle níž měla vyhrazenou k užívání část bytu, a za to se podílela na placení nájemného a různých činnostech pro nájemkyni, a spočívalo-li tak jejich soužití (do 31. 5. 1997) na smluvním vztahu, byl tím vyloučen jejich úmysl založit a vést trvalé životní společenství. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná nevedla se zemřelou nájemkyní společnou domácnost po zákonem stanovenou dobu, a že užívá předmětný byt bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , a v němž uplatnila dovolací důvod podle Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení usuzuje z toho, že řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Uvádí, že žila se zemřelou nájemkyní bytu ve společné domácnosti od 8. 11. 1996 do její smrti, a že s ní celou tuto dobu vedla společnou domácnost, a odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, které by uvedené tvrzení prokázaly. Dovozuje, že není vyloučeno, aby po dobu podnájemního vztahu vedla s nájemkyní bytu společnou domácnost, a že v dané věci byly splněny všechny podmínky soužití ve společné domácnosti, stanovené v obč. zák. ve spojení s obč. zák., přičemž vyjmenovává úkony, které pro nájemkyni vykonávala. Dovolatelka má zato, že se „podnájem a vedení společné domácnosti nikterak nevylučují“, že „rozhodující pro daný případ je naplnění znaků společné domácnosti …“, a že není možné „…pouze z formálních důvodů, že byla uzavřena (formální) podnájemní smlouva dojít k závěru, že to vylučuje vedení společné domácnosti, když skutečně, objektivně, fakticky, společná domácnost podle příslušných ustanovení vedena byla“. S poukazem na uvedenou argumentaci dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem z hlediska obč. zák. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad jeho vykonatelnosti.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Jak je patrno z obsahu dovolání, spatřuje dovolatelka naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle v nesprávnosti právního závěru odvolacího soudu o nenaplnění zákonných podmínek přechodu práva nájmu na žalovanou ve smyslu ustanovení obč. zák. Výtka nesprávnosti právního posouzení věci je přitom založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění o charakteru soužití žalované a zemřelé nájemkyně bytu. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy v souzené věci dovolatelka zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu poukazem na to, že i během doby, na níž byla podnájemní smlouva uzavřena, mělo její soužití s nájemkyní bytu charakter trvalého životního společenství, a že smlouva o podnájmu byla formální (míněno zřejmě, že zde nebyla vůle podnájemní vztah založit), nelze na tomto odlišném skutkovém základu dovodit přípustnost dovolání podle

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu