Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
21 C 119/2021-22
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 092,50 Kč a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za období od 17. 4. 2019 do 11. 11. 2020.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 092,50 Kč a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za období od 17. 4. 2019 do 11. 11. 2020. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 12. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 1. 2019. Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba sídlem adresa, anonymizováno číslo, země (dále jen„ anonymizováno“) a na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dní od poskytnutí. Pohledávka byla následně právnická osoba postoupena společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ anonymizováno“) a posléze právnická osoba žalobkyni. Žalobkyně se vedle jistiny domáhá úhrady úroku z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně za období od 21. 3. 2019 do 16. 4. 2019, který vyčíslila na částku 1 092,50 Kč, a zákonného úroku z prodlení od 17. 4. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože mu byla zaslána dne 7. 11. 2020 předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 2. 6. 2021 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 19. 4. 2021. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
4. Dne 16. 1. 2019 byla mezi žalovaným a právnická osoba uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právnická osoba poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 15 000 Kč a to převodem na účet žalovaného provedeným téhož dne. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a to ve splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky, minimálně však ve výši 1 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále se zavázal uhradit paušální náhrady nákladů spojené s upomínáním ve výši 250 Kč. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 1. 2019, ze standardních podmínek smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice, z obchodních podmínek právnická osoba, z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 1. 2019)
5. Žalovaný úvěr ve sjednaném termínu ani později nevrátil.
6. Následně došlo k postoupení pohledávky právnická osoba za žalovaným na právnická osoba (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019)
7. Následně došlo k postoupení pohledávky právnická osoba za žalovaným na žalobkyni. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, z listiny o převodu ze dne 19. 12. 2019 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2020)
8. Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne 7. 11. 2020 žalovanému výzvu před podáním žaloby k úhradě částky 18 412,19 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil ani na základě této výzvy. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 7. 11. 2020 včetně poštovního podacího lístku ze dne 7. 11. 2020)
9. Soud nehodnotil tyto provedené důkazy: platební informace se splatností 16. 2. 2019, 16. 3. 2019 a 16. 4. 2019, když tyto neprokazují relevantní skutečnosti důležité pro rozhodnutí v této věci.
10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
11. Mezi žalovaným a právnická osoba byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej vrátit ve splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky, minimálně však ve výši 1 000 Kč.
12. V souladu s § 1879 a násl. o. z. byla následně pohledávka právnická osoba za žalovaným postoupena právnická osoba a následně právnická osoba žalobkyni.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právnická osoba dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že právnická osoba na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignovala. Společnost anonymizováno ani neprovedla lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalovaného. Společnost anonymizováno tak úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřila.
17. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.
18. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 15 000 Kč a tuto žalovaný nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně či její právní předchůdci dostatečně zkoumali úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 15 000 Kč vydat.
21. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2020, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a ohledně které platí domněnka dojití žalovanému třetí pracovní den po jejím odeslání (§ 573 o. z.), a má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění nejpozději dne 11. 11. 2020. Dle § 1958 odst. 2 o. z. nastala splatnost dluhu žalovaného první den poté, kdy byl vyzván k plnění, tedy 12. 11. 2020.
22. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, sestávající se z částky 900 Kč jako odměny advokáta za 3 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) a. t., když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, dále z částky 300 Kč za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., to vše včetně 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, v platném znění, z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč, a dále ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.
24. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.