Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1037/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 12. 2002, sp. zn. , byl obviněný (společně se spoluobviněným V. N.) uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 ½ roku se zařazením pro jeho výkon podle § 39c odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. , byla odvolání státního zástupce a obviněného L. S., proti rozsudku soudu prvního stupně, zamítnuta podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal L. S. řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že neměl v úmyslu zmocnit se za užití násilí cizí věci poškozeného, ale domoci se splnění uzavřené dohody, když byl poškozeným podváděn a tento si ponechával víc peněz než mu náleželo. Nepopírá, že poškozeného zbil, když peníze dobrovolně nevypořádal, ale nečinil tak v úmyslu zmocnit se cizí věci ale proto, aby mu poškozený vrátil peníze, které mu dluží. Je proto toho názoru, že skutková zjištění nasvědčují, že se jednalo o trestný čin vydírání a nikoliv o loupež. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Podáním ze dne 11. 9. 2003 obviněný sám doplnil dovolání o námitky ohledně nevyslechnutí jím navržených svědků K. a K., ohledně způsobu nabytí jeho majetku jakož i ohledně dalšího trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. (ČTS:OR6-942/OHK32-Ma-2002) a domáhá se také v tomto směru přezkoumání Nejvyšším soudem v rámci podaného dovolání.

V dalším podání ze dne 1. 10. 2003 obviněný vytýká soudu I. stupně, že věděl o trestném činu podvodu podle § 250 tr. zák., měl ho odsoudit i za tento trestný čin a uložit mu trest souhrnný. Nesouhlasí proto s výrokem o uložení trestu úhrnného. Dále namítá, že výpověď poškozeného A. K. je lživá, že vyšetřovatel zmanipuloval výpovědi spoluobviněného V. N. a svědkyně M. M., jejíž výslech (stejně jako K. a K.) požadoval ve svém odvolání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že se opírá jen o skutkové námitky směřující proti hodnocení důkazů, vyvozeným skutkovým zjištěním a nikoli proti vadám právního posouzení již stabilizovaného skutku. Navrhl proto, aby bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené usnesení na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací soud se proto nezabýval námitkami obviněného ohledně nevyslechnutí navržených svědků a průběhu trestního stíhání, protože tyto zpochybňují zjištěný skutkový stav, který je však v dovolacím řízení nezpochybnitelný a pro dovolací soud závazný v tom smyslu, že jej nemůže měnit, ale toliko posuzovat, zda naplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Pro řízení o tomto dovolání jsou pak bez významu i námitky ohledně způsobu nabytí majetku obviněným a jeho trestního stíhání za trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., protože se jedná o jinou trestní věc, než která je předmětem dovolacího řízení. Totéž platí i o námitce o neuložení souhrnného trestu, kde v případě splnění zákonných podmínek dojde k uložení tohoto trestu v řízení o trestném činu podvodu podle § 250 tr. zák.

Namítá-li však obviněný v dovolání podaném prostřednictvím obhájce, že poškozeného nezbil v úmyslu zmocnit se cizí věci ale proto, aby mu vrátil peníze, které mu dlužil a mělo být proto jeho jednání posouzeno jako trestný čin vydírání a nikoli jako trestný čin loupeže, jde o námitku proti právnímu posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Soudem I. stupně bylo po skutkové stránce zjištěno, že obviněný L. S. mj. tloukl poškozeného gumovou hadicí i dřevěnou latí, přičemž po něm požadoval částku 30.000,- Kč. Domáhá-li se obviněný dovoláním právního posouzení skutku jako trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák., jednalo by se o tento trestný čin podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., protože použití gumové hadice a latě k útoku, tj. předmětů které činí útok proti tělu důraznějším, je třeba ve smyslu § 89 odst. 5 tr. zák., považovat za spáchání tohoto trestného činu se zbraní. Pachateli tohoto trestného činu hrozí podle § 235 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Podle § 41 odst. 2 tr. zák. by se tak jednalo o zvlášť závažný úmyslný trestný čin, protože zákon na něj stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby osm let. Za situace, kdy za stejných podmínek byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným úmyslným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., s trestní sazbou na dvě léta až deset let, je zřejmé, že by případná změna právní kvalifikace jednání obviněného nemohla zásadně ovlivnit jeho postavení. Uložený trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku je trestem uloženým pod polovinou trestní sazby § 234 odst. 1 tr. zák. a stejně tak i trestní sazby § 235 odst. 2 tr. zák.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě závažných procesních a právních vad rozhodnutí uvedených v § 265a tr. ř., pokud projednání dovolání a náprava případných vad povede k takovému výsledku, že se situace obviněného podstatně změní. V daném případě se však obviněný dovoláním domáhá takové změny právní kvalifikace žalovaného jednání, kdy by i v případě vyhovění dovolání Nejvyšším soudem přicházelo v úvahu v podstatě shodné nové rozhodnutí soudu o uloženém trestu. Z hlediska ustanovení § 61 a § 62 tr. zák. by se nijak nezměnilo ani postavení obviněného v případě rozhodovaní o podmíněném propuštění z výkonu uloženého trestu. Projednání dovolání by tak nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, když by se podstatně nezměnila závažnost spáchaného trestného činu, uložený trest a ani další důsledky z rozhodnutí o vině a trestu vyplývající. Protože otázka rozlišování mezi trestnými činy loupeže a vydírání je rovněž dlouhodobou soudní praxí již vyřešena, nejde ve věci ani o otázku po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš