Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 101/2021-21

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13 170 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 28. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 13 170 Kč od 29. 10. 2020 do 27. 5. 2021 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení

ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 28. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 623,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 28. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 13 170 Kč od 29. 10. 2020 do 27. 5. 2021 zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 28. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 623,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 2. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 1. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 170 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla společnost právnická osoba, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 7. 2019. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, tímto zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a zároveň žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 21 259,52 Kč, a to převodem na svůj účet č. bankovní účet ve dnech 1. 7. 2019 a 4. 7. 2019, a zavázal se jej splatit nejpozději dne 28. 10. 2020, svou povinnost však porušil, dlužnou částku do uvedeného data řádně a včas neuhradil, neučinil tak ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně. Celkem žalovaný na úvěr splatil pouze 8 090 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku, která po zaokrouhlení činila 13 170 Kč, neuhradil ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 1. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 4 000 Kč zpět, neboť žalovaný tuto částku uhradil po podání žaloby (poslední platbu provedl dne 27. 5. 2021). Žalobkyně nadále trvala na úhradě částky 9 170 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 28. 5. 2021 do zaplacení a rovněž na náhradě nákladů řízení.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání ve věci samé, postupoval soud v souladu s  , 2, 4 , (dále jen „ “), a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 7. 6. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů ( ).

6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 1. 7. 2019 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým limitem 80 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a dalšími poplatky dle smlouvy splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek (prokázáno webovým formulářem obsahujícím žádost žalovaného o úvěr a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 1. 7. 2019). Žalovaný z úvěru čerpal peněžní prostředky ve dnech 1. 7. 2019 a 4. 7. 2019, a to převodem na účet, který uvedl v žádosti o úvěr (prokázáno webovým formulářem obsahujícím žádost žalovaného o úvěr, smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 1. 7. 2019 a historií transkací). Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, ke dni splatnosti (tj. ke dni 28. 10. 2020) činila celková dlužná částka 21 259,52 Kč (prokázáno platební informací). Dne 27. 1. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 11. 2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2020). Žalovaný však dlužnou částku ve výši 13 170 Kč do dne podání žaloby neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2020 a podacím lístkem).

7. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

17. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

21. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

22. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

23. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že tato byla právní předchůdkyní žalobkyně prověřována, k tomuto tvrzení však neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu a 3 poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci (pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o zaslání výzvy k doplnění nedostatečných tvrzení a chybějících důkazů, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše). Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit (event. soudu dávat podmínky, za jakých má rozhodovat v její nepřítomnosti), dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

24. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

25. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 9 170 Kč, žalobkyni vrátit. Soud proto žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl (co do částky 4 000 Kč a shora specifikovaného příslušenství bylo řízení částečně zastaveno), a to v souladu s  a o. z. ve spojení s  včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně tento úrok požadovala až ode dne následujícího po poslední částečné úhradě, tj. od 28. 5. 2021, do zaplacení.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle (za splnění podmínek ) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 623,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 170 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) a z částky ve výši 1 660 Kč za jeden úkon uvedený v  a. t. (pod písm. d) – částečné zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t., jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 160 Kč ve výši 663,60 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 4 623,60 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ). Soud při určení výše nákladů aplikoval a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a popř. výší příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu a. t.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.