Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1400/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud shora označeným rozhodnutím změnil usnesení ze 14. 12. 2000, č. j. -15, jímž soud prvního nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze z 24. 2. 1999, č. j. -44, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 22. 2. 2000, č. j. -66), a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinná je jak v exekučním titulu, tak v návrhu na zahájení vykonávacího řízení označena názvem „T. L., a.s.“, že však takto označený subjekt není veden v obchodním rejstříku. Protože povinná je označena „zcela jednoznačně a nezaměnitelně, zcela v souladu s ustanoveními a “, nejde podle odvolacího soudu o vadu řízení odstranitelnou postupem dle , nýbrž o případ, kdy nařízený výkon rozhodnutí směřuje „de facto proti neexistujícímu právnímu subjektu.“

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, jímž (mimo jiné i s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu z 15. 12. 1998, sp. zn. ) namítá nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje v závěru odvolacího soudu, že nejde o odstranitelnou vadu v označení povinného, nýbrž o důvod k zamítnutí návrhu na exekuci. Podle dovolatelky lze „z označení povinného jednoznačně a nezaměnitelně určit osobu povinné“, a to jak s ohledem na její právní formu, sídlo a identifikační číslo, tak na skutečnost, že žádná jiná zaměnitelná osoba v obchodním rejstříku zapsána není. Z uvedeného oprávněná dále dovozuje, že pouhá záměna slov („prvku obchodního a fantazijního“) při existenci dalších identifikovatelných údajů je jen vadou podání, jež nemůže vést k zamítnutí návrhu na exekuci, a v závěru dovolání připomíná, že v průběhu nalézacího i vykonávacího řízení povinná činila procesní úkony, tedy že se chovala jako účastnice řízení, a že jí bylo řádně doručováno.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „ “). O takovýto posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 14. 12. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Povinná navrhla zamítnutí dovolání.

Dovolání (přípustné podle ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o nedostatku materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný názorem, že nařízená exekuce směřuje proti neexistujícímu subjektu.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Právnická osoba se jako účastník občanského soudního řízení označuje uvedením obchodní firmy nebo názvu a adresy sídla a ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů též uvedením jejího identifikačního čísla, popřípadě dalších údajů potřebných k její identifikaci (srov. , větu druhou a třetí ); jde-li o právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku, je součástí obchodního jména právnické osoby kromě jejího názvu i dodatek označující její právní formu ( obchodního zákoníku).

V daném případě je zjevné, že žalovaná (a posléze, v exekučním řízení, povinná) osoba byla v obchodním rejstříku (viz úplný výpis na č. l. 22) od 17. 11. 1998, tedy již před vydáním rozhodnutí (z 24. 2. 1999 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z 22. 2. 2000), jehož exekuce byla navržena 15. 8. 2000, zapsána pod obchodním názvem L. T. a. s. Je také zřejmé, že soudy (obou stupňů v nalézacím a soud prvního stupně ve vykonávacím řízení), stejně jako oprávněná v návrhu na nařízení exekuce, tuto skutečnost nerespektovaly. Z uvedeného však nelze – jak to učinil odvolací soud – dovodit, že by pouze z tohoto důvodu bylo namístě návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout. Jak již soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2001, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002, pod poř. č. 25 a usnesení téhož soudu z 25. 2. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 62) dovodila, vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, o jehož výkon jde, nejsou na překážku jeho vykonatelnosti, lze-li z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo či uložena povinnost. V daném případě bylo možno (zejména za stavu, že zaměnitelný subjekt v obchodním rejstříku zapsán nebyl) z identifikačního čísla, právní formy a sídla osoby, proti níž návrh na nařízení exekuce směřuje, dovodit, že povinným subjektem je L. T. a. s., i když označení s pořadím jednotlivých slov (v titulu a návrhu na nařízení exekuce uvedeným), z nichž název (firma) povinné sestává, zápisu v obchodním rejstříku neodpovídá.

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud uvedený právní závěr pominul; názor, že návrh na nařízení exekuce je nutno zamítnout, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn právem.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud napadené rozhodnutí bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty druhého odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu