Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 894/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Krajský obchodní soud v Brně usnesením ze dne 29. září 1998, č. j. , řízení zastavil podle (dále též jen „ “), uváděje, že žalovaná nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. července 2000, č. j. – 31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, maje je za správné.

Proti usnesení soudů obou stupňů podal žalobce včas dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení a d/ , tedy že rozhodnutí vycházejí ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/), a že spočívají na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde - se zřetelem k době vydání napadených usnesení - i v této věci.

Dovolatel výslovně dovoláním napadl i usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V části, v níž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Zmatečnostní vady ve smyslu , jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají.

Podle pak není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím (písmeno a/) a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , není usnesením „ve věci samé“; ostatně, odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti nepodal (odstavec 2).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je - ve smyslu ustanovení , a věty první (per analogiam) - odůvodněn tím, že žalobce, který podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ve vztahu k někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení (žalovaná), je vyloučeno o náhradě nákladů dovolacího řízení uvažovat.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. října 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu