Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1111/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. K., správci konkursní podstaty úpadce M. K., proti povinnému M. K., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2001, č. j. -11, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 31. 7. 2001, č. j. E 2137/2001-6, jímž Okresní soud v Jindřichově Hradci nařídil výkon rozhodnutí (svého rozsudku z 28. 4. 2000, č. j. -26, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9. 8. 2000, č. j. -63) uložením pokuty ve výši 5.000,- Kč k vymožení povinnosti umožnit oprávněnému a znalci vstup do nemovitosti č. p. 55 v katastrálním území D. L. S odvolací námitkou povinného, že oprávněný nepožádal o umožnění vstupu do nemovitosti (jak jej k tomu – podle názoru povinného – se stanovením 30-ti denní lhůty počítané od právní moci titulu zavázal nalézací soud) a že se tedy povinný „nedopustil žádného jednání v rozporu s (vykonávaným) rozsudkem“, se krajský soud vypořádal závěrem, že při nařízení exekuce podle soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil, případně v jakém rozsahu, a že v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že povinnost splněna nebyla; domnívá-li se povinný, že uloženou povinnost splnil, nebo že tato povinnost zanikla či se stala nevymahatelnou, může (uvádí dále odvolací soud) podat návrh na zastavení exekuce.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním s odůvodněním, že přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku založil odvolací soud (s poukazem – bez dalšího – na ustanovení ) v poučení svého rozhodnutí. Nesprávné právní posouzení, tedy naplnění dovolacího důvodu dle , dovolatel spatřuje v tom, že soudy obou stupňů opominuly, že „povinnost povinného umožnit oprávněnému vstup do nemovitosti byla vázána na splnění podmínky – a to výzvy oprávněného, doručené povinnému sedm dní předem, do 30-ti dnů od právní moci rozsudku.“ Protože rozsudek nabyl právní moci dne 20. 9. 2000, zaniklo podle povinného právo oprávněného založené citovaným rozsudkem marným uplynutím 30-ti denní lhůty od právní moci rozsudku, tj. nejpozději 20. 10. 2000, jelikož oprávněný v této lhůtě svého práva nevyužil a učinil tak až svým podáním datovaným ve Š. 24. 4. 2001, kdy oznámil povinnému, že prohlídka nemovitosti bude provedena 2. 5. 2001 v době od 10.00 hod. Výkon rozhodnutí lze podle povinného nařídit jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila, „což však v tomto případě oprávněný neučinil, ale pouze se dovolal exekučního titulu.“ Povinný se domnívá, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže věc posuzovaly pouze z hlediska procesního práva a pominuly otázku, zda „právo, potažmo povinnost, v době rozhodování o pokutě existovaly, když jejich trvání je nutno posuzovat podle hmotněprávního ustanovení .“

Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není (k nesprávnosti poučení připojeného k napadenému rozhodnutí srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003, pod poř. č. 51).

Podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Povinný však v důsledku nesprávného výkladu ustanovení (pomíjeje ustanovení ) v dovolání (jež ostatně pojem „zásadní právní význam“ neobsahuje) ani nenamítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní judikaturou nebo že řeší právní otázku dosud neřešenou či odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodovanou rozdílně. Podklad pro závěr, že je naplněn některý z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení , přitom neskýtá ani samotné rozhodnutí, jelikož v daném případě nejde o otázku judikatorně nevyřešenou či řešenou rozdílně, ale naopak vyřešenou v souladu s dosavadní praxí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21), podle níž okolnost, že právo oprávněného po vydání podkladového rozhodnutí (okamžik právní moci či vykonatelnosti je v těchto souvislostech nerozhodný) zaniklo, může být významná jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. , ).

Namítá-li dovolatel dále, že jeho povinnost umožnit oprávněnému vstup do nemovitosti byla vázána na „splnění podmínky – a to výzvy oprávněného doručené povinnému 7 dnů předem, do 30 dnů od právní moci rozsudku“, (která podle jeho názoru splněna nebyla), je tato námitka nedůvodná a tedy nezpůsobilá založit přípustnost dovolání (patrně k výkladu ustanovení ), a to již proto, že (vůbec) nemá oporu ve znění výroku podkladového rozsudku. Ten totiž na uplynutí 30-ti denní lhůty nevázal povinnost oprávněného sdělit povinnému 7 dnů předem, že má v úmyslu vstoupit do jeho nemovitosti, nýbrž povinnost odpůrce, tedy povinného, aby navrhovateli (oprávněnému) a znalci vstup do nemovitosti umožnil (poté, co mu oprávněný – ten ovšem bez jakéhokoli časového omezení, nikoli tedy, jak se nesprávně domnívá dovolatel, ve třicetidenní lhůtě od právní moci rozsudku – sdělí v sedmidenním předstihu termín zamýšleného vstupu do nemovitosti).

O případný rozpor s hmotným právem nemůže jít již z povahy věci, jelikož exekuce a tudíž i její nařízení ( a násl. ) je institutem práva procesního.

Protože dovolání neshledal přípustným, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání ( ost. 1, věta první ) – podle ustanovení ost. 5, věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a , věty první odůvodněn skutečností, že dovolání bylo odmítnuto, a že oprávněnému prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu