Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 87/2021-27
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 104 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 105 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 105 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.</b>
Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 16. 2. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 104 Kč s náhradou nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že poskytla žalovanému na jeho žádost ze dne 11. 10. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, částka byla zaslána na účet žalovaného dne 14. 10. 2020. Úvěr byl splatný do 16. 11. 2020. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně vyžádala od žalovaného potvrzení o příjmech formou výplatní pásky od zaměstnavatele, resp. daňového přiznání a výpis z bankovního účtu. Další údaje žalobkyně zjistila z čestného prohlášení žalovaného. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných rejstřících (evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr dlužníků právnická osoba anonymizováno), vždy s negativním výsledkem. Žalobkyně přihlédla k řádnému splácení všech předchozích úvěrů, které žalobkyně poskytla žalovanému. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, kterou dlužník poslal ze svého bankovního účtu, a z kopie občanského průkazu. Vedle vyplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 900 Kč, resp. 2x 450 Kč za nesplnění svých smluvních povinností, výše smluvní pokuty odpovídá ujednání 7.2. ve smlouvě. Nakonec žalobkyně požaduje úhradu poplatku za poskytnutý úvěr v dohodnuté výši 3 204 Kč, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavázal podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku ani po doručení písemné upomínky ze dne 24. 11. 2020.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a další soudní písemnosti byly žalovanému doručovány na adresu jeho trvalého bydliště v obec obec, anonymizována dvě slova číslo. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 .
K nařízenému jednání dne 29. 6. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žádný z účastníků svoji neúčast u jednání neomluvil, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když v dané věci bylo možno rozhodnout bez osobní účasti obou účastníků na základě obsahu spisu.
V daném řízení soud provedl důkaz čtením listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2020, předsmluvních informací datovaných 14. 10. 2020, fotografie občanského průkazu žalovaného, potvrzení právnická osoba o platbě ze dne 31. 12. 2019, potvrzení právnická osoba o platbě ze dne 14. 10. 2020, sdělení právnická osoba ze dne 1. 6. 2021, upomínky ze dne 24. 11. 2020 společně s podacím lístkem z téhož dne, poslední upomínky ze dne 7. 12. 2020 spolu s podacím lístkem z téhož dne a poslední upomínky před žalobou ze dne 12. 1. 2021 spolu s podacím lístkem z téhož dne.
Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se žalobkyní, což soud považuje za prokázané jednak tím, že žalovaný žalobkyni sdělil své identifikační údaje, jednak tím, že má žalobkyně k dispozici oskenovanou kopii občanského průkazu žalovaného. Také z potvrzení o obdržené platbě bylo prokázáno, že žalovaný dne 31. 12. 2019 zaslal z účtu č. bankovní účet částku 1 Kč na účet žalobkyně č. bankovní účet. Z dalšího potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala ze svého bankovního účtu č. bankovní účet dne 14. 10. 2020 částku 3 000 Kč na účet č. bankovní účet se zprávou pro příjemce: simple půjčka splatnost 16. 11. 2020. Podle potvrzení právnická osoba ze dne 1. 6. 2021 je žalovaný jediným majitelem i disponentem uvedeného účtu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným (označeným celým jménem, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu), a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně simplepujcka.cz. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, s tím, že pokud bude úvěr vrácen včas, poplatek se sníží na částku 744 Kč. Žalovaný tak měl zaplatit žalobkyni spolu dalšími poplatky celkovou částku 6 300 Kč, resp. po slevě na poplatku částku 3 840 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu 30 dnů. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky dne 14. 10. 2020, nejedná se zde ovšem o zaručený elektronický podpis. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán opakovaně upomínkami ze dne 24. 11. 2020, ze dne 7. 12. 2020 a ze dne 12. 1. 2021, zároveň doručení, resp. odeslání všech tří upomínek bylo v řízení prokázáno předloženými poštovními podacími lístky.
Žaloba je důvodná pouze částečně.
Podle názoru soudu byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Listin Listina obsahující text smlouvy sice není podepsána účastníky, nejedná se tedy o písemnou smlouvu, ale žalovaný sám ani netvrdil, že by smlouvu o úvěru uzavřel s žalobkyní v jiném obsahu, pro něho příznivějším. Předmětem smlouvy měl být úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností do 30 dnů. Žalovaný prokazatelně jednal o uzavření smlouvy, poskytl žalobkyni osobní údaje, provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč, zaslal žalobkyni fotokopii občanského průkazu, čímž se vůči žalobkyni jednoznačně identifikoval. Taktéž bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet částku 3 000 Kč, a to bezprostředně po provedení verifikační platby. Žalovaný netvrdil, že by dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru včetně sjednaného úroku a poplatku žalobkyni řádně a včas uhradil nebo že by uhradil alespoň část dluhu, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil ničeho.
Soud výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nakonec jako absolutně neplatnou s poukazem na ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Před poskytnutím úvěru podle § 86 odst. 1 tohoto zákona bylo povinností žalobkyně zkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě soudu, která byla součástí předvolání k jednání, neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet dluh. Důsledkem porušení této povinnosti je pak podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
Soud mohl za popsané situace přiznat žalobkyni dluh pouze z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kterou dne 19. 2. 2020 zaslala na účet, jejímž jediným majitelem a disponentem je právě žalovaný. Žalovaný ale předtím zaslal žalobkyni částku 1 Kč, jako tzv. verifikační platbu. Tato platba jednoznačně souvisela se žádostí o poskytnutí úvěru, proto také žalovaný má podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku právo na vrácení toho, co sám na základě neplatné smlouvy plnil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě dluhu ve výši 2 999 Kč. Tuto částku je podle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Ve zbytku, tedy co do částky 4 105 Kč, která zahrnuje dlužný poplatek za sjednání úvěru a upomínací náklady, soud žalobu zamítl s poukazem na ustanovení §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v daném sporu méně úspěšná, nemá proto nárok na náhradu nákladů. Úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady spojené s tímto soudním řízením nevznikly.
V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud rozhodující o případném vydání elektronického platebního rozkazu, aniž by se zabýval platností uzavřené smlouvy s ohledem na tzv. úvěruschopnost žalovaného, považoval za nepřiměřený poplatek, za který byl žalovanému poskytnut úvěr. To postačuje k procesnímu postupu, podle kterého nebyl elektronický platební rozkaz vydán. V takovém případě ale činí soudní poplatek podle položky 1 odst. 1 bod a) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 1 000 Kč. Žalobkyně ve skutečnosti zaplatila na soudním poplatku jen 400 Kč, je proto povinna soudní poplatek doplatit v uváděné výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.