Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
9A910D10D5F632DAC1257A4E0065FA39.html
HTML · 13.52 KB
No categories available
20 Cdo 166/2003
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 2. 2002, č.j. 19 SE 26/2002-2, kterým Okresní soud v Přerově nařídil podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “), na podkladě svého rozsudku ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 9 C 126/2000 , k vydobytí pohledávky ve výši 933.922,- Kč s 10 % úroky z částky 880.154,- Kč od 18. 4. 2000 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (23.523,- Kč) exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. T. V., soudního exekutora. Odvolací soud – maje podkladové rozhodnutí materiálně a formálně vykonatelným – se odmítl zabývat námitkou nevhodnosti způsobu provedení exekuce (§ 264 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř. “) a výtkou, že je postihován majetek, který je z exekuce vyloučen (§ 321 , § 322 o.s.ř. ); takto uplatněná obrana povinného nemá místa v řízení, které nařízení exekuce předchází.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včas dovoláním, jímž – podle obsahu – namítá s odkazem na ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. zřejmou nevhodnost způsobu provedení exekuce, který byl určen v exekučním příkazu; hodnota věcí, z jejichž prodeje má být vymáhaná pohledávka s příslušenstvím uspokojena, „činí při střízlivém odhadu pouze v nemovitém majetku více než 20 000.000,- Kč bez dalšího vnitřního vybavení, které činí minimálně 3 000.000,- Kč.“ Podle názoru dovolatele odvolací soud pochybil, když „oba akty, které jsou součástí exekučního řízení jako celku (nařízení exekuce a exekuční příkaz), posuzoval izolovaně,“ čímž – na rozdíl od výkonu realizovaného soudem – odepřel povinnému možnost brojit proti způsobu provedení exekuce z důvodu nepoměru výše pohledávky a ceny předmětu, z něhož má být uspokojena. Dovolatel dále zmiňuje i tu skutečnost, že jím označené nemovitosti, které mají být exekucí postiženy, nevlastní. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř. ).
V projednávaném případě nejsou podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. splněny. Dovolatelem (prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ) zpochybněný závěr odvolacího soudu, že námitka zřejmé nevhodnosti „určeného“ způsobu provedení exekuce je v řízení, které nařízení exekuce předchází, bezcenná, přímo vyplývá z úpravy exekučního řízení (a v praxi soudů nečiní tato otázka, jež by měla být podrobena dovolacímu přezkumu, potíže). Podle ustanovení § 44 odst. 2 , věty první, zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její nařízení (tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí /exekučního titulu/ přiznávajícího právo, jež není prekludováno, a věcná legitimace účastníků). Protože způsob provedení exekuce stanoví až po nařízení exekuce exekuční příkaz (srov. § 44 odst. 2 , větu druhou, § 48 písm. f/ a § 58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. ), podle kterého se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení provede (§ 47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. ), je evidentní, že aplikace ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. je pojmově vyloučena (význam námitky zřejmé nevhodnosti způsobu provedení exekuce se tím odsouvá do řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, viz § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ).
Právo k majetku, který nepřipouští exekuci, lze pak uplatnit jen způsobem předvídaným ustanovením § 267 o.s.ř. (ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu , Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o.s.ř. ) odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu