Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1505/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení z 3.října 2001, č. j. -8, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí (Obvodního soudu pro Prahu 8 z 30. března 1995, sp. zn. ), a to tak, že návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladový rozsudek nebyl řádně doručen a není tudíž vykonatelný – zamítl. Svůj závěr, že rozsudek nebylo možno povinné doručit uložením na poště, odvolací soudu odůvodnil tím, že „nebyla splněna zákonná podmínka vyplývající z ust. ve znění účinném do 31. 12. 2000, to je zjištění, že povinná se v místě doručení zdržuje.“ Zjištění nalézacího soudu ze zprávy Policie pro Prahu 8 (viz kopie zprávy z 5. 3. 1994 na č. l. 15), že je povinná „stále hlášena“ na adrese P., N. 7/893, považuje odvolací soud za „nepostačující“, konstatuje, že povinná „předložila“ potvrzení Magistrátu města K. (č. l. 14), podle něhož od 14. 12. 1994 do 4. 10. 1999, tedy v době pro doručení podkladového rozsudku rozhodné, byla přihlášena k trvalému pobytu na adrese K., S. 272/21, a uzavírá, že to, „kde se povinná v rozhodné době zdržovala skutečně, zjišťováno nebylo.“

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci a „nedostatek opory v provedeném dokazování.“ Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje v posouzení podkladového rozsudku jako nevykonatelného pro vadné náhradní doručení, provedené (podle odvolacího soudu) v rozporu s ustanovením v tehdy platném znění. Dovolatelka především zdůrazňuje, že faktické zdržování se povinné v rozhodné době na adrese P., N. 7/893, vyplývá nejen ze sdělení policie o hlášení k pobytu, ale především z doručenky (č. l. 17), v níž se uvádí, že zásilka byla po předchozí výzvě dne 9. 5. 1995 uložena na poště, jelikož adresátka, ač se v místě doručení zdržuje, nebyla zastižena. Obvodní soud tedy podle dovolatelky neměl, ani nemohl mít pochybnosti o faktickém pobytu povinné, a názor odvolacího soudu o potřebnosti dalšího šetření v tomto směru je tudíž nesprávný, neboť při takovémto rozšiřujícím výkladu ustanovení by nebylo možno doručovat náhradním způsobem těm, jež své zásilky nepřebírají, ledaže by svůj úmysl zdržovat se v místě doručení soudu sami vyjevili.

Dovolání, přípustné podle , je důvodné.

Protože vady podle ustanovení , 2 písm. a/ a b/ a , jež by řízení činily zmatečným, ani vady podle , , jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým je soud podle , je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, v dovolání namítány nebyly a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní posouzení podkladového rozsudku jako nevykonatelného, odůvodněné závěrem o nesprávnosti jeho doručení, bylo-li provedeno uložením na poště při současném „nesplnění zákonné podmínky vyplývající z ust. “.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle , nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení v rozhodné době prokazovala při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vracela zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, osvědčující náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v souladu s ustanovením ve znění (poštovní řád). Podle svého obsahu doručenka deklarovala též, že se adresát v místě doručení zdržuje (srov. text: „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje…“).

Doručenka byla u mající povahu y veřejné, od listin soukromých se lišící svou důkazní silou; potvrzovala, nebyl-li prokázán opak, pravdivost toho, co v ní bylo osvědčeno ( ). Obsahovala-li všechny náležitosti vyžadované poštovním řádem, učinil soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení přímo ze spisu (v něm založené doručenky); jinak musel vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 127, ročník 1998).

Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné y, a toho, co obsahově potvrzuje, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak, že stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal.

Povinná ke svému tvrzení, že se v rozhodné době nezdržovala v místě doručení v P., nýbrž v K. na S. č. 272/21, nabídla (kromě fotokopií doručenek a zprávy Policie pro Prahu 8, jejichž originály měl odvolací soud v připojeném spise nalézacího soudu), pouze „potvrzení o hlášení pobytu“ z 25. 10. 2001, vydané Magistrátem města K. Odvolací soud (jenž v odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně zprávy policie zaujal názor, že „přihlášení k pobytu nepostačuje“), však pouze konstatoval (aniž vysvětlil, zda potvrzením Magistrátu města K. provedl šetření, /při němž by ovšem bylo nutno postupovat přiměřeně podle ustanovení a násl. /), že povinná toto potvrzení „předložila“, a – bez jakéhokoli (kladného či záporného) zjištění stran místa jejího faktického pobytu – dovodil závěr, že „z provedených šetření vyplývá, že rozsudek nebyl povinné řádně doručen“, a že je tudíž nevykonatelný.

Jestliže odvolací soud svůj závěr, že rozsudek nebylo možno doručit uložením, odůvodnil pouze tím, že „…nebyla splněna zákonná podmínka vyplývající z ustanovení o.s.ř…., to je zjištění, že povinná se v místě doručení zdržuje“, pak opominul charakter doručenky jako veřejné y osvědčující v ní uvedené skutečnosti, a z toho vyplývající přenos důkazního břemene; v důsledku toho je pak právní posouzení věci nesprávné.

Dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn právem a Nejvyšší soud proto – aniž nařídil jednání ( , věta první ) – napadené rozhodnutí zrušil ( , část věty za středníkem ) a věc odvolacímu soudu podle , věty první vrátil k dalšímu řízení.

Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán ( , část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu