Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 65/2021

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 35 415,88 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21 000 Kč, spolu s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč jdoucím od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádní z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21 000 Kč, spolu s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč jdoucím od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádní z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku ve výši 35 415,88 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku ve výši 17 047 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 146 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky, její flexibilní splácení a doručení ve výši 5 582 Kč a nákladů na administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 319 Kč. Celkovou částku zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 114 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 3. 2019 v částce 2 109 Kč. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, resp. na dlužné částce neuhradila ničeho. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 12. 2. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 21 000 Kč a na dlužném poplatku částku 17 047 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením (dále jen ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení )

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizováno a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 21 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 17 047 Kč představující úrok ve výši 5 146 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky, její flexibilní splácení a doručení ve výši 5 582 Kč a náklady na administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 319 Kč, celkem se tak zavázala uhradit částku ve výši 38 047 Kč, a to ve formě 18 měsíčních splátek po 2 114 Kč, kdy poslední splátka činila částku 2 109 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla v případě sjednání úhrady formou 18 měsíčních splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně a stanovena RPSN ve výši 129,64 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením datovaným dne 20. 1. 2020, když toto mu bylo doručeno na základě dodejky o podání ze dne 14. 2. 2020. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou nic neuhradila, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 21 000Kč uhradit dále částku 17 047 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka za administrativní činnost a komfortní splácení), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradila žádnou ze splátek, je žalobcem poplatek za doprovodné služby požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 81,17 % a jedná se tak dle ustanovení (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2017 činila cca 12 % ročně (v daném případě přímo ve smlouvě je určena RPSN 129,64%). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. ).

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení , když dle platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 21 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před ani po postoupení pohledávky žalobci nic neuhradila. Ze shora uvedených důvodů jí tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 21 000 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle se oznámení dostalo do sféry žalované dne 17. 2. 2020 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 2. 2020. Jelikož tak neučinila, dostala se od 28. 2. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (zde nutno úspěch odvíjet od jistiny v součtu s kapitalizovaným příslušenstvím k datu vyhlášení rozsudku). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.