Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1169/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. , byl obviněný E. T. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné sexuologické léčení. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. , tak, že odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný E. T. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. , prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, protože nezletilí poškození byli u hlavního líčení vyslechnuti v jeho nepřítomnosti a jemu tím bylo znemožněno klást svědkům otázky. Obviněný trvá na tom, že soud prvního stupně neadekvátně volil postup podle § 209 odst. 1 tr. ř. Svědci měli být podle jeho názoru vyslechnuti v jeho přítomnosti, protože u nich nedošlo k posttraumatickému stresu. Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. , zrušil a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je nepřípustné, protože směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 9. 2003, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v § 265e tr. ř. a obviněný dovolání podal prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

I přes tyto skutečnosti došel Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného E. T. není přípustné.

V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. , který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

V dovolání obviněného je však výslovně uvedeno, že směřuje proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.

Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání ( tr. ř.) by obviněný mohl učinit podání, jehož obsahem by bylo napadení rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozh. pod č. rozh. tr.), což obviněný neučinil, protože dovolání podal dne 4. 9. 2003 a dvouměsíční lhůta mu skončila dne 7. 9. 2003.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal