Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 948/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města V., zastoupeného advokátem, proti žalované L. S., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 2001, č. j. -12, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. února 2002, č. j. -20, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2002, č. j. -36, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2001, č. j. -12, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 24, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství ve 4. podlaží domu č. p. 125 ve V., určil, že nájemní poměr mezi účastníky skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalované byt vyklidit do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší s tím, že právo na bytovou náhradu má žalovaná jen po dobu, na kterou byl nájem původně sjednán, tj. do 31. 12. 2003; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je dán, neboť žalovaná nezaplatila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Odvolání žalované proti tomuto rozsudku Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 25. 2. 2002, č. -20, odmítl podle . jako opožděné.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 5. 2002, č. j. -36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.); dále odmítl námitku podjatosti soudce T. H. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně; dovodil rovněž, že námitka podjatosti jmenovaného soudce byla vznesena opožděně, a tudíž se jí soud nemohl zabývat.

V podání, datovaném 26. 7. 2002, předaném k poštovní přepravě téhož dne, označeném jako „Odvolání – jednací číslo “, které je podle obsahu ( ) dovoláním, žalovaná (nezastoupena advokátem) uvádí, že se odvolává k Nejvyššímu soudu ČR proti rozsudku Okresního soudu v Opavě, i proti vydanému platebnímu rozkazu a proti usnesení Krajského soudu ze dne 24. 5. 2002. Vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně, uvádí důvody, pro které nebylo nájemné placeno, zpochybňuje výpočet nájemného a úhrady za spotřebu vody, a žádá, aby jí byl přiznán náhradní byt. Následně žalovaná doplnila dovolání prostřednictvím ustanoveného advokáta, který se ztotožnil se skutečnostmi, uvedenými v podání ze dne 26. 7. 2002. Uvádí, že dovolání směřuje proti „Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -36 ze dne 24. 5. 2002 včetně předchozího Usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. -36“. V dovolání žalovaná poukazuje na to, že se cítí být poškozena postupem žalobce, neboť nebylo vyhověno její žádosti o přidělení menšího bytu, jakož i na to, že „žalobce bezdůvodně zvyšuje cenu za dodávky energií, zejména vody“. Dále poukazuje na svoje nepříznivé sociální poměry a namítá, že uváděné skutečnosti nebyly vzaty žádným ze soudů v úvahu. Navrhla, aby „napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně“. V podání, datovaném 16. 6. 2003 dovolatelka (nezastoupena advokátem) obšírně popisuje okolnosti, za kterých jí vznikl nedoplatek na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu a žádá o spravedlivé posouzení věci.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( ).

V posuzované věci dovolatelka napadá dle obsahu dovolání především rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, když její dovolací námitky směřují proti výroku tohoto rozsudku, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu a proti výroku o bytové náhradě; její dovolání podané prostřednictvím advokáta směřuje též proti usnesení soudu prvního stupně, potvrzenému napadeným usnesením odvolacího soudu.

Podle je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( ) a proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 2001, č. j. -12, a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. února 2002, č. j. -20, zastavil.

Žalovaná dále výslovně napadá usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2002, a to pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , a v

Přípustnost dovolání podle není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ( ) či potvrzeno ( a c/ ) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle , a , protože nejde o žádný z případů, v citovaných ustanoveních uvedených.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu podle věty první a odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, , , odst. 3 a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu