Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 35/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 31 365,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení

ve výši 8,5 % ročně z částky 10 504 Kč od 25. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Nárok žalobkyně se ohledně částky 20 861,82 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 9 386,18 Kč a nadále běžícím ve výši

29 % ročně z částky 18 205,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 861,43 Kč a nadále běžícím ve výši

8,5% ročně z částky 18 205,06 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 5. 2020,

zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 701,06 Kč od 25. 5. 2020

do zaplacení,

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 504 Kč od 25. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Nárok žalobkyně se ohledně částky 20 861,82 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 9 386,18 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 18 205,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 861,43 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5% ročně z částky 18 205,06 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 5. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 701,06 Kč od 25. 5. 2020 do zaplacení, <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 31 365,82 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 21 542 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 20. 11. 2017. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 18 205,06 Kč na jistině,

na dlužném poplatku 13 160,76 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 9 386,18 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 18 205,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 861,43 Kč a nadále běžícího ve výši 8,5 % ročně z částky 18 205,06 Kč od 21. 1. 2019 do zaplacení.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně příloh, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek

za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 1. 2020.

Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „ “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 24. 2. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V kartě bylo uvedeno, že je zaměstnaná jako dělnice

u společnosti právnická osoba v Králově Dvoře na základě pracovní smlouvy. Její čistý měsíční příjem činí 14 880 Kč a jako další příjem uvedla 2 000 Kč, kdy částku 2 000 Kč označila jako ostatní příjem. Bydlí v nájmu, vlastní automobil a má jedno nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení včetně inkasa a její výdaje na domácnost a osobní výdaje nejsou v kartě zákazníka vůbec uvedeny, odhadované měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny na 4 000 Kč. Nakonec uvedla, že měsíčně hradí externí splátky v celkové výši 7 000 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 2. 2017, má soud za prokázané, že žalovaná v den uzavření smlouvy převzala v místě bydliště částku 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti

s úvěrem ve výši 21 542 Kč (úrok částkou 4 472 Kč, za zpracování, doručení a flexibilní splácení částkou 6 050 Kč, za administrativní činnost a komfortní splácení částkou

11 020 Kč), celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku

46 542 Kč v 60 týdenních splátkách po 776 Kč. Nedílnou součástí smlouvy

o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2017, včetně smluvních podmínek).

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně, celkově uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 14 496 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 24. 4. 2018.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila

na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020.

8. Z výzvy k plnění ze dne 11. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 12. 5. 2020 má soud

za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela dne 24. 2. 2017

s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 21 542 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 46 542 Kč v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, kdy poslední splátka měla činit 758 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. Z tabulky umoření a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 14 496 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 11. 2017, resp. 24. 4. 2018.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , ve znění v době uzavření smlouvy (dále jen„ o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky

(§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to

na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností

a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním

z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

23. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu 10 504 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím zápůjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů

a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o. z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovanou. Z této karty zákazníka má soud

za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny,

a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

26. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek, z výpisů z bankovního účtu žalované a z pracovních smluv (viz karta zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná má bydlet v nájmu spolu s jedním nezaopatřeným dítětem, avšak náklady

na bydlení, včetně energií a nájmu, nejsou v kartě zákazníka uvedeny a soudu nebyla doložena ani nájemní smlouva, která by prokazovala výši nájmu žalované. Navíc pokud odhadované měsíční výdaje žalované činí pouhých 4 000 Kč, jak je v zákaznické kartě uvedeno (a nejsou nijak doloženy), působí tento údaj minimálně velmi nevěrohodně s ohledem na zcela běžné a obvyklé měsíční výdaje osob srovnatelných s žalovanou. Nelze ani přehlédnout, že karta zákazníka byla sepsána týž den, jako byla uzavřena shora uvedená smlouva, údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal. Jak bylo vyhodnoceno, že žalované byly poskytnuty u jiného poskytovatele další jiné úvěry nebo zápůjčky, kdy měsíční splátky v měsíci únoru 2017 částku ve výši 7 000 Kč, není jasné. Stejně tak není jasné, jak právní předchůdkyně vyhodnotila, že žalovaná uvedla částku ve výši

2 000 Kč jako další příjem, kdy se jednalo o ničím nepodložený příjem. To vše za situace, kdy je patrné, že vlastní příjmy žalované samy na úhradu nutných životních nákladů žalované a jejího jednoho nezaopatřeného dítěte zcela nepostačují a bez příjmů od třetí osoby nebude schopna závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně hradit. Z uvedeného je tak zjevné, že

u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna zápůjčku řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je smlouva o zápůjčce neplatná.

27. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu o.z., neboť měl za to, že a je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy

o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by

i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit

v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

28. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 2. 2017 v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 14 496 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 10 504 Kč včetně nároku

na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 504 Kč

od 25. 5. 2020 do zaplacení, tj. za dobu od 10 dne od obdržení výzvy k zaplacení dlužné částky, která byla žalované doručena dne 15. 5. 2020, neboť si nejpozději tohoto dne žalovaná musela být vědoma toho, že je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně (výrok I.).

29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

30. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. podle úspěchu, resp. neúspěchu jednotlivých účastníků ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější

a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, a proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).