Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1857/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, č. j. -99, potvrdil rozsudek ze dne 17. 12. 2001, č. j. -80, kterým Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 151.445,- Kč a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalovaný užíval v nemovitosti žalobce (v domě č. p. 309, k. ú. B. H.) nebytové prostory na základě nájemní smlouvy mezi nimi uzavřené, a že za dobu od ledna 2000 do 30. 5. 2000 nezaplatil nájemné a zálohy na služby v dohodnuté výši 30.289.-Kč měsíčně. Dále vzaly za prokázáno, že součástí pronajatých nebytových prostor byly i sklepní prostory (o výměře 60 m2), které vykazovaly vlhkost a plíseň, a nebyly proto vhodné ke skladování potravin. Protože však byly žalovaným užívány ke skladování čistících prostředků, obalů, apod., neshledaly soudy důvodnou pohledávku na náhradu škody, namítanou žalovaným k započtení, představující přeplatek na nájemném za tyto prostory. Rovněž tak neshledaly opodstatněnou pohledávku na náhradu škody, která měla žalovanému vzniknout tím, že musel pro nevyhovující stav těchto prostor častěji objednávat zboží. Pokud pak žalovaný zpochybňoval žalobní požadavek na zaplacení záloh na služby za shora uvedené měsíce, odvolací soud konstatoval, že případný přeplatek byl předmětem vyúčtování, které se provádí za celý rok 2000, případně po skončení nájmu. Na základě toho ve shodě se soudem prvního stupně shledal žalobu na zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby, důvodnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a v němž uplatněné dovolací důvody označil odkazem na ustanovení a b) Namítá, že v dané věci nebylo postupováno v souladu s ustanovením , že nebyly provedeny jím navržené důkazy a nebyly zjišťovány okolnosti rozhodné pro právní posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že se „řádně nezabývá a nehodnotí objektivně svědecké výpovědi, které v dané věci byly provedeny“, a že se „řádně“ nevypořádal s žádostmi žalovaného na poskytnutí slevy z nájmu, s jeho protinávrhem na započtení, ani s jeho námitkou proti placení záloh na služby. Dovozuje, že „z výpovědi svědkyň jasně vyplynulo, že k účelu, pro který měl sklepní prostor pronajat, tento nemohl využívat a nevyužíval“, a namítá, že závěr soudu o tom, že uvedený prostor užíval ke skladování čistících prostředků a obalů není ničím podložen. Uzavírá, že se odvolací soud „nevypořádal správně s výsledky dokazování, rozhodoval na základě neúplných skutkových zjištění a došel k nesprávnému právnímu závěru“. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby napadený rozsudek „byl potvrzen“.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ( ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy v souzené věci dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o důvodnosti uplatněného nároku námitkou, že v řízení bylo prokázáno, že část pronajatých nebytových prostor (sklep) neužíval (z čehož dovozuje opodstatněnost své pohledávky namítané k započtení), nelze na tomto odlišném skutkovém základu dovodit přípustnost dovolání podle Pokud pak dovolatel z postupu soudu při provádění dokazování dovozuje existenci tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), je třeba uvést, že k takovýmto vadám (jakož i k vadám uvedeným v ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu