Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 100/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

adresa pro doručování příjmení obec a číslo

o zaplacení 98 390,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 3 056,92 Kč jako kapitalizovaného úroku a co do částky 1 361,02 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 31 460 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 66 930,01 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 14 495,83 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 20. 5. 2020, úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 497,35 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 851,34 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 20. 5. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 638 Kč od 21. 5. 2020 do 27. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 178 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 31 460 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 3 056,92 Kč jako kapitalizovaného úroku a co do částky 1 361,02 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 31 460 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 7. 2020 do zaplacení. III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 66 930,01 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 14 495,83 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 20. 5. 2020, úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 497,35 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 851,34 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 20. 5. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 638 Kč od 21. 5. 2020 do 27. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 178 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 31 460 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11.12.2020 ve znění jejího doplnění domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 98 390,01 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 31.10.2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které jí předala v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy. Dle smlouvy, jejíž nedílnou součástí byl Předpis splátek, se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 90 930 Kč, zahrnující jistinu ve výši 50 000 Kč, úrok ve výši 4 814 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 20 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 616 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 12 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 6 495 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 30.11.2016 a poslední splátku měla žalovaná uhradit nejpozději do 31.12.2017. Dle smlouvy byla mezi účastníky dohodnuta v případě prodlení s placením splátek smluvní pokuta ve výši 0,5% denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které žalovaná mimo jiné uvedla i okolnosti vypovídající o její finanční situaci a jejichž správnost potvrdila svým podpisem. Po ověření předložených dokladů od žalované a nahlédnutí do veřejných registrů měla právní předchůdkyně žalobkyně za dostatečně ověřenou úvěruschopnost žalované. Žalovaná od uzavření smlouvy do 1.8.2019 postupně uhradila celkem částku 18 540 Kč nicméně se dostala do prodlení s jednotlivými splátkami. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo v souladu se Smluvními podmínkami právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, a to dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 31.12.2017. K tomuto dni činil dluh žalované na jistině částku 40 497,35 Kč, na úroku 3 140,65 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 15 921,89 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 2 878,88 Kč a na inkasním poplatku částku 9 951,24 Kč, celkem částku ve výši 72 390 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž úrok ve výši 15% ročně z neuhrazené jistiny a úroku z prodlení v zákonné výši ze součtu nezaplacených zůstatků jistiny a sjednaného úroku dle smlouvy s ohledem na porušení režimu splácení žalovanou. Dne 24.6.2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 8.7.2020, o čemž byla žalovaná informována. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požadovala částku 98 390,01 Kč, jež tvořila nesplacenou jistinu ve výši 40 497,35 Kč, smluvní pokutu účtovanou ve výši 0,1 % denně ve výši 26 000 Kč za období od 1.1.2017 do 30.6.2018, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 212,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny a úroku od 21.5.2020 do zaplacení, jakož i kapitalizovaný úrok ve výši 17 552,75 Kč a úrok ve výši 15% ročně z jistiny od 21.5.2020 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o zaplacení dluhu, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná uvedla, že má za to, že v době, kdy smlouvu uzavírala, nebyla úvěruschopná. Právní předchůdkyně žalobkyně ji nevyzývala k doložení dalších dokladů. Žalovaná jinak ponechala věc na rozhodnutí soudu.

3. Žalobkyně podáním ze dne 28.5.2021 vzala žalobu zpět co do částky celkem 4 417,94 Kč sestávající z částky 1 361,02 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 1.1.2018 do 20.5.2020 a z částky 3 056,92 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 15% ročně za stejné období. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ve smyslu před zahájením jednání jak výše uvedeno, soud v tomto rozsahu řízení podle zastavil (výrok I. rozsudku).

4. Ze žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2016, Smlouvy o úvěru číslo ze dne 31. 10. 2016, přehledu předpisu splátek a čestného prohlášení a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne 31.10.2016 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutý úvěr spolu s náklady v celkové výši 40 930 Kč, sestávající z úroku ve výši 4 814 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 616 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 12 500 Kč, tedy celkem částku 90 930 Kč, se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 6 495 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat vedle narostlého úroku také úrok z prodlení v zákonné výši. Pro případ nesplnění povinnosti žalovanou uhradit příslušnou splátku včas bylo mezi stranami sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně může požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

5. Ze žádosti o úvěr pak vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy vdaná, měla dvě nezletilé děti a bydlela u babičky. Žalovaná uvedla, že je podnikatelka či OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 15 170 Kč, a že pobírá rodičovský příspěvek či výživné ve výši 2 500 Kč. Mzda manželka pak měla činit 24 000 Kč. Celkový příjem pak měl činit 41 670 Kč. Průměrné měsíční výdaje byly uvedeny v celkové výši 31 800 Kč, a měly je tvořit náklady bydlení a na energie ve výši 2 000 Kč, dále na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 15 000 Kč, na splátky stávajících půjček ve výši 6 000 Kč a na spoření/pojištění ve výši 8 800 Kč. Žalované tak mělo zbývat 9 870 Kč měsíčně. Podle žádosti měla žalovaná předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů týdenní vyúčtování, 3x daňové přiznání, 3x výplatní pásky manžela, rozsudek se stanovením výživného a občanský a řidičský průkaz.

6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná hradila úvěr číslo nepravidelně a 12 různými platbami v době od 31.10.2016 do 1.8.2019 zaplatila postupně celkem částku ve výši 18 540 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, dodatku ke smlouvě ze dne 13.7.2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29.7.2020, seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, jakožto postupitelka postoupila svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením ze dne 24.7.2020 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyrozuměla o postoupení pohledávky, a současně ji vyzvala k zaplacení dluhu.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 4.11.2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 5.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 19.11.2020 a zároveň ji upozornila na soudní vymáhání pohledávky v případě, že žalovaná na výzvu nezareaguje.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 31.10.2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla finanční částku ve výši 50 000 Kč, a která je převzala hotovosti téhož dne v okamžiku podpisu smlouvy. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 495 Kč, spolu s náklady v celkové výši 40 930 Kč, tj. ve výši celkem 90 930 Kč. Žalovaná za období od 31.10.2016 do 1.8.2019 zaplatila na tuto pohledávku v nepravidelných splátkách celkem částku 18 540 Kč Smlouvou ze dne 24.6.2020 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti písemně vyrozuměna právní předchůdkyní žalobkyně, a to dopisem ze dne 24.7.2020, kterým byla současně vyzvána k zaplacení celého dluhu. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, na kterou žalovaná nikterak nereagovala.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že její průměrné měsíční příjmy činí celkem 41 670 Kč, tvořené jednak jejím příjmem ve výši 15 170 Kč, výživným ve výši 2 500 Kč a dále mzdou manžela ve výši 24 000 Kč. Celkové výdaje pak měly měsíčně činit 31 800 Kč, a měly být tvořeny náklady na bydlení včetně energií ve výši 2 000 Kč, osobními náklady ve výši 15 000 Kč, spořením/pojištěním ve výši 8 800 Kč a splátkami stávajících půjček ve výši 6 000 Kč. K dispozici měly žalované zůstat finanční prostředky ve výši 9 870 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však nezkoumala, resp. o tom nebyly soudu předloženy žádné důkazy, že příjem domácnosti žalované činí právě částku 41 670 Kč. Stejně tak není zřejmé, žalovaná skutečně hradila náklady na bydlení, když v částce 2 000 Kč měly být zahrnuty i energie pro čtyřčlennou rodinu, což se soudu jeví jako nedostačující, byť žalovaná měla bydlet u babičky. Právní předchůdkyně žalobkyně pak dále nezkoumala, jaké konkrétní výdaje žalovaná vynaloží na stravu, dopravu a na domácnost, a to především s ohledem na dvě nezletilé děti. V řízení tak nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Pokud měly podle smlouvy činit měsíční splátky ve výši 6 495 Kč, pak v případě správnosti údajů uvedených v žádosti o úvěr, měsíčně zůstávala částka 3 375 Kč, která se soudu jeví jako nedostačující s ohledem na to, že žalovaná měla dvě nezletilé děti a splácela další závazky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně porovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Soud má tak za to, že právní předchůdkyni žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

19. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

20. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyni žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 50 000 Kč, a že žalovaná zaplatila 18 540 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 31 460 Kč, které je povinna vydat (50 000 Kč – 18 540 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 31 460 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok II. rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 31 460 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28.7.2020, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020 a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka byla žalované doručena 27.7.2020. Žalovaná pak je ode dne následujícího v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně včetně požadovaného úroku z prodlení soud zamítl (výrok III. rozsudku).

22. Lhůta k plnění byla žalované stanovena v souladu s ust. , část věty první za středníkem , s ohledem na její současnou situaci, kdy žalovaná uvedla, že nemá dostatečné finanční prostředky na zaplacení. Soud proto rozhodl, že žalované umožní uhradit její dluh v prodloužené lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považoval za přiměřenou. Tato lhůta umožní žalované opatřit si finanční prostředky k zaplacení a nijak zvlášť neprodlouží dobu, do kdy bude žalobkyni zaplaceno.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovaná, která byla ve sporu převážně úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, náklady řízení nepožadovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze, PSČ obec a číslo, nám. příjmení 5, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona

č. (exekučního řádu).