Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1975/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, č.j. -62 (dále „napadené rozhodnutí“), potvrdil rozsudek ze dne 30. 6. 1999, č.j. -44, jímž Okresní soud v Berouně (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu „bytu žalovaných II. kategorie o velikosti jednoho pokoje s příslušenstvím v domě č.p. 194 v K. D.“, určil, že nájemní poměr žalovaných skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil oběma žalovaným povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od uplynutí výpovědní lhůty, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými zjištěními, která učinil soud prvního stupně, jakož i s jeho právním posouzením věci, že v daném případě je na rozdíl od výpovědního důvodu podle , , ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“), jehož existenci neshledal, naplněn další výpovědní důvod podle obč. zák.

První žalovaný podal osobně u odvolacího soudu proti rozsudku tohoto soudu dovolání, v němž namítl, že mu byla procesně nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem ( , , ve znění před novelou provedenou - dále jen „ “). Uvedl, že stejně jako druhá žalovaná ponejprv ústně (telefonicky) omluvil svou nepřítomnost a požádal o odročení jednání, následně důvod nemožnosti řádně se zúčastnit jednání doložil písemnou zprávou svého ošetřujícího lékaře. Současně vyjádřil nespokojenost, že mu byla uložena povinnost byt vyklidit bez náhrady. Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Rozhodl-li odvolací soud napadeným rozhodnutím dne 25. května 2000, tedy přede dnem, kdy nabyl účinnosti , rovněž dovolací soud dovolání projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( a ) se nejdříve zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních , a

Podle není dovolání přípustné, neboť směřuje proti potvrzujícímu (nikoli měnícímu) rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, byl jeho prvním rozsudkem ve věci.

Protože dovolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil ( ), a dovolatel neučinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání podle , nelze opřít přípustnost dovolání ani o

Zbývá proto posoudit, zda je dovolání přípustné z hlediska , které přípustnost spojuje s existencí v něm taxativně vyjmenovaných vad řízení. Přípustnost (a tím současně i důvodnost) dovolání není založena již tím, že dovolatel existenci těchto vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v skutečně trpí.

Dovolatel v dovolání výslovně namítá existenci vady podle

Podle je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv a povinností, která mu zákon přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjádřit se k provedenému dokazování a k právní stránce věci).

Podle (které platí i v odvolacím řízení - ) soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.

Z obsahu spisu vyplývá, že první žalovaný – dovolatel byl odvolacím soudem dne 11. 5. 2000 postupem podle vyrozuměn o jednání, nařízeném na den 25. 5. 2000 (viz doručenka připojená k č. l. 60 spisu), z něhož telefonicky omluvil dne 24. 5. 2000 sebe i druhou žalovanou ze zdravotních důvodů s tím, že písemnou omluvu pošle dodatečně (viz úřední záznam na č. l. 58 spisu). Odvolací soud projednal věc v nepřítomnosti žalovaných s poukazem na to, že jejich omluva neobsahuje současně žádost o odročení jednání. Poté dne 27. 6. 2000 došlo odvolacímu soudu písemné podání s fotokopiemi potvrzení o pracovní neschopnosti žalovaných (viz č. l. 68 a 68a spisu). Z obsahu spisu přitom nevyplývá (a to ani z úředního záznamu o telefonické omluvě ze dne 24. 5. 2000), že by dovolatel (případně druhá žalovaná) požádal o odročení jednání, nařízeného na den 25. 5. 2000. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže v souladu s ve spojení s jednal v jeho nepřítomnosti. Omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není totiž bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, pod poř. číslem 25, dále např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 1993, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu v Praze 2/94 pod č. 22, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. a sp. zn. a ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. ).

Odvolací řízení tedy vadou podle zatíženo není, a protože dovolatel existenci dalších zmatečnostních vad vyjmenovaných v netvrdí a z obsahu spisu nevyplývají, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání pro nepřípustnost odmítl ( , ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o , , věty první (per analogiam) a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu