Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 813/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 27. 1. 2000 (doručeným soudu prvního stupně dne 3. 2. 2000) se žalobce domáhal, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. . Návrh, s poukazem na ustanovení , b) , zdůvodnil tím, že v původním řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci ohledně nabídkové povinnosti zaměstnavatele – právní předchůdkyně žalované.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27. 3. 2001, č.j. -35, návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že návrh na obnovu řízení byl podán v zákonné (tříměsíční) lhůtě, dospěl k závěru, že neprovedení navržených důkazů v původním řízení proto, že byly soudem pokládány za nerozhodné, není důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení a že nově předložený důkaz o zdravotní způsobilosti žalobce ze dne 20. 11. 2000 se již nevztahuje na dobu původního řízení a nemůže být ve smyslu ustanovení důkazem k řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, jež byla žalobci dána v roce 1997.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2002, č.j. -60, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2002, č.j. -64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jako správný posoudil názor soudu prvního stupně, že návrh na obnovu řízení, dovolávající se ustanovení , b) , není důvodný. Připomněl, že skutečnosti a důkazy jsou nové, jen jestliže účastník řízení, přestože objektivně existovaly, je nemohl bez své viny použít v původním řízení. Nemožností provedení důkazů v původním řízení má podle názoru odvolacího soudu zákon na mysli situaci, že účastník řádně označil důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak jím navržený důkaz nemohl být proveden, neboť tomu bránila překážka objektivní povahy. Důkazy, které označil žalobce v návrhu na obnovu řízení, v době rozhodování soudu v původním řízení existovaly a soudy se s nimi vypořádaly již v původním řízení. Nový důkaz ohledně zdravotní způsobilosti žalobce ze dne 20. 11. 2000 není novým důkazem ve smyslu ustanovení , byť byl vyhotoven až po skončení původního řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť, „jestliže soud prvního stupně, tak odvolací soud se s názorem žalobce (uvedeným v návrhu na obnovu řízení) neztotožnily a jeho návrh zamítly, nezbývá mu jiná možnost, než se domáhat svého práva cestou dovolacího řízení“. Je přesvědčen, že v průběhu řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru soud neprovedl důkaz spočívající v posouzení zdravotního stavu žalobce, který žalobce navrhoval a který mohl pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Nelze proto souhlasit s názorem soudu prvního stupně ani soudu odvolacího, že důkazy navržené žalobcem v původním řízení byly pokládány soudem za nerozhodné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 „č.j. “ ze dne 27. 3. 2001 zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „“ (srov. Část dvanáctou Hlavu I, body č. 16 a 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

V průběhu dovolacího řízení, , o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně , o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a , o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se sdělením Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb., o vyhlášení dne vzniku akciové společnosti Č. d., došlo ke dni 1. ledna 2003 ke vzniku akciové společnosti Č. d., a státní organizace S. ž. d. c. Státní organizace Č. d.,, zanikla výmazem z obchodního rejstříku dnem 7. 4. 2003.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.

Protože žalobce ve své funkci systémového inženýra v odboru osobní přepravy nezajišťoval provozování ž. d. c. ani provozování železniční dopravy a v této věci jsou předmětem řízení práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu, stala se v souladu s ustanovením dnem 1. 1. 2003 procesním nástupcem původně žalované Č. d., státní organizace S. ž. d. c., státní organizace ( ), s níž dovolací soud dokončil řízení jako s žalovanou.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení ; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není ( ).

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ). Podle dovolání není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající jeho návrh na obnovu řízení. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení či odst. 2 , nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení

Vzhledem k tomu, že ustanovení a 2 podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu tím, že jde o usnesení ve věci samé, není dovolání v dané věci z hledisek uvedeného zákonného ustanovení přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé.

Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jako věc, která je tím předmětem, pro který se řízení vede. V posuzované věci se dovolatel domáhá obnovy řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, tedy řízení, v němž jde o to, aby bylo rozhodnuto o platnosti výpovědi z pracovního poměru a o právních vztazích mezi účastníky poté, co žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru. Věcí samou je zde posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru a práva a povinnosti vyplývající z tohoto jednostranného úkonu (výpovědi z pracovního poměru) a jeho důsledků.

V posuzovaném případě bylo o „věci samé“, tj. o určení neplatnosti výpovědi a o náhradě mzdy rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 1998, č.j. -29, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 1999, č.j. -65.

Rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy a vedlejších výdajů je, na rozdíl od rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o náhradu mzdy a vedlejších výdajů, rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože neřeší věc samu, ale pouze jedinou – a to procesní - otázku, zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu. Dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na obnovu řízení, proto není usnesením ve věci samé, jak to požaduje ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 61 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).

Vzhledem k tomu, že dovolatel netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl. Podle ustanovení věty první dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů řízení nemá a žalované v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2003

JUDr. Mojmír Putna,v.r.

předseda senátu