Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 22/2021-20
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 2 152 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 057 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 057 Kč od 15. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 057 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 057 Kč od 15. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení].
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 152 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 057 Kč od 15. 3. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese adresa. Žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 23. 5. 2017 smlouvu, na základě které dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Za období 10. 11. 2017 do 26. 2. 2018 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalované fakturu číslo znějící na částku 2 057 Kč, splatnou 14. 3. 2018. Jelikož žalovaná neuhradila právnímu předchůdci žalobkyně smluvené zálohové platby, zaslal právní předchůdce žalobkyně žalované dne 8. 2. 2018 upomínku, za jejíž vystavení a následné zaslání požadoval uhradit částku ve výši 95 Kč. Částka ve výši 95 Kč byla splatná dne 22. 2. 2018. Žalovaná na úhradu dlužných částek nezaplatila ničeho. právnická osoba, následně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění dodatku ze dne 27. 3. 2020. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 2. 12. 2020. Dne 2. 12. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.
Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně:
Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovanou jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období byla žalované vyúčtována částka v celkové výši 2 057 Kč. Žalobkyně, na níž v souladu s § 1879 a násl. o.z., přešla pohledávka za žalovanou z právnická osoba, má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě v této části vyhověl.
Zbytek svého nároku ve výši částky 95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení uplatňuje žalobkyně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky a ceník služeb, v nichž byl tento poplatek sjednán. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu co do částky 95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II. rozsudku).
V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení úspěch pouze částečný, avšak její neúspěch byl v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 057 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t., tedy žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.
Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.