Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1145/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně A. P., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství České republiky se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, zastoupené advokátem, o určení způsobu přechodu majetku na stát, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23.1.2003, čj. -37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře z 8.10.2002, -14. Jím tento soud zamítl návrh žalobkyně na určení, že pozemková parcela, zapsaná v katastru nemovitostí jako č. 750 v M., okres T., přešla na zemi českou – československý stát konfiskací podle dekretu č. 12/1945 Sb., nikoli vyvlastněním podle zákona č. 143/1947 Sb. Odvolací soud shledal správným závěry soudu prvního stupně, že určovací žalobou lze žalovat pouze na existenci či neexistenci právního vztahu nebo práva, nelze jí deklarovat historické skutečnosti, a zejména že žalobkyni nesvědčí ani naléhavý právní zájem na žalovaném určení. To bylo předmětem posouzení předběžné otázky v jiném sporu, vedeném u tohoto soudu. Dle odvolacího soudu navíc by nemohlo být požadované rozhodnutí podkladem pro další možný postup žalobkyně vedoucí k navrácení vlastnických práv k nemovitosti a její postavení by se nijak nezměnilo – pokud má zato, že jí náleží nárok na předmětnou nemovitost z titulu restituce nebo vlastnického práva, nic jí nebrání žalovat přímo na takové určení; v takovém řízení by pak soud jako prejudicielní otázku řešil, zda a jak přešla nemovitost na stát.

V dovolání vytýká žalobkyně odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, čímž uplatňuje dovolací důvod podle . Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení způsobu přechodu předmětné nemovitosti na stát spatřuje v tom, že jde o otázku spornou. Krajský soud v Českých Budějovicích v jiné věci sice dovodil, že k přechodu nemovitostí osoby, od niž žalobkyně odvozuje svá práva, tj. Dr. Adolfa Schwarzenberga, došlo způsobem, který je v souladu s návrhem žalobkyně, nestalo se tak ale výrokem soudu. Dovolatelka upozorňuje na to, že Ústavní soud České republiky ve věci vedené pod sp.zn. při zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z 26.3.1997 uložil tomuto soudu, aby se zabýval námitkami žalobkyně, že předmětný majetek byl konfiskován před vydáním zákona č.143/1947 Sb. Městský soud v Praze však v této věci dosud nerozhodl. Dle dovolatelky odvolací soud nevzal dále v úvahu, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce anebo kde by bez tohoto určení jeho právní postavení se stalo nejistým. Nelze přitom vycházet jen z reálné existence práva nebo právního vztahu, ale i z odvozené právní souvislosti. Přechod majetku dr. A. S. na stát dekretem prezidenta republiky by totiž měl jiné právní důsledky na postavení žalobkyně jako oprávněné osoby podle , i na rehabilitaci jejího dědečka – dr.A. S. Dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a je tedy přípustné podle ; navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl dovolacím soudem zrušen. V dodatečném podání ze dne 7.8.2003 navrhuje i zrušení rozsudku soudu prvního stupně s tím, aby soudu bylo uloženo v dalším řízení přezkoumat přípustnost napadeného konfiskačního výměru, protože soudy nevyčkaly výsledku rozhodnutí správního orgánu o odvolání, podaném Dr. A.S. proti konfiskačnímu výměru podle dekretu č. 12/1945 Sb. V této souvislosti navrhuje, aby soud posoudil sám přípustnost této konfiskace, když z dobového dokumentu (rozhodnutí Zemského národního výboru v P. z 5.3.1946) se konstatuje, že vystupoval vždy jako Čech, uprchl za okupace proto, že se odmítl zapojit do nacistického procesu, za války žil ve Spojených státech a o jeho chování za okupace vydal příznivé svědectví J. M. Podle tehdejšího posouzení odboru ministerstva zemědělství jeho majetek nespadal pod ustanovení dekretu č. 12/1945 Sb.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v a 241a , dovolací soud se však jím nemohl po věcné stránce zabývat, protože dospěl k závěru, že není přípustné. Podle lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v . S ohledem na to, že napadeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, připadá v úvahu možná přípustnost dovolání proti němu jen podle jak uplatňuje i dovolatelka, totiž v případě, že dovolací soud shledá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.Tak je tomu zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Takovýto závěr dovolací soud neučinil, protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s běžnou judikaturou i s hmotným právem, podle něhož lze žalovat na určení, zda tu je právní vztah nebo právo, či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Dovolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že posouzení způsobu přechodu majetku dr. A. S. na stát v souvislosti s nároky, vznesenými žalobkyní na tento majetek, přísluší v prvé řadě orgánům, které v této věci rozhodují v řízení již zahájeném na základě návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí, a že tyto orgány se dle nálezu Ústavního soudu uvedenou problematikou budou zabývat jako otázkou předběžnou. Není proto důvod tutéž otázku řešit věcně v tomto dovolacím řízení.

Dovolání žalobkyně bylo proto jako nepřípustné odmítnuto ( , ).

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalované, jež by měla s ohledem na výsledek dovolacího řízení nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu