Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 5/2021-20
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 741 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 541 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 541 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 200 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 685 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 541 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 541 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 200 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 685 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení].
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 741 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 541 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dlužná částka ve výši 541 Kč představuje neuhrazené pojistné za období od 6. 8. 2019 do 6. 12. 2019, které byla žalovaná povinna žalobkyni platit podle uzavřené pojistné smlouvy číslo ze dne 8. 2. 2018. Žalobkyně dále požaduje zaplacení poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatila ničeho.
Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 8. 2. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva číslo jejímž předmětem bylo škodové pojištění domácnosti. Pojistné mělo být hrazeno čtvrtletně po 406 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 6. 8. 2018. Účastníci si dále dohodli, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Žalovaná neuhradila žalobkyni pojistné za období od 6. 8. 2019 do 6. 12. 2019 v celkové výši 541 Kč. Dopisem ze dne 11. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou, aby dlužné pojistné ve výši 541 Kč doplatila nejpozději do 5. 12. 2019, zároveň žalovanou upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva 6. 12. 2019 zanikne. Za odeslání upomínky účtovala žalobkyně žalované poplatek ve výši 200 Kč. Jelikož žalovaná dlužné pojistné ve stanovené lhůtě řádně nezaplatila, pojistná smlouva ke dni 6. 12. 2019 zanikla. Dne 14. 5. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně:
Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 6. 8. 2019 do 6. 12. 2019. Protože žalobkyně má dle ust. § 2782 odst. 1 o. z. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, vyhověl soud žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 541 Kč. Žalobkyně má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení tj. 7. 12. 2019 a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě v této části vyhověl.
Zbytek svého nároku ve výši částky 200 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na všeobecné pojistné podmínky, v nichž byl tento poplatek sjednán. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu co do částky 200 Kč zamítl (výrok II. rozsudku).
Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 685 Kč, přičemž tato částka představuje 46,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,01 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 741 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.
Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.