Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1146/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. , byl obviněný S. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., popsaným po skutkové stránce ve výrokové části rozsudku. Podle § 248 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen ke trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu soud podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. ú. M. č. P. částku 55.000,- Kč.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. , jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Následně za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám ve věci znovu rozsudkem rozhodl a obviněného S. P. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když současně ve výroku svého rozsudku modifikoval skutkové okolnosti zjištěné soudem prvního stupně tak, že obviněný „v průběhu měsíce června roku 1995 v P., převzal za K. s. p. j. P. od M. ú. M. č. P. částku 100.000,- Kč jako zálohu na obnovu, úpravu a doplnění rozhraničujících čar a vybavení veřejných sportovních hřišť na 60 asfaltových plochách, které měl provést do 31. října 1995, což nejméně z větší části neučinil, částku 45.000,- Kč vrátil a nejméně částku 38.600,- Kč řádně nevyúčtoval a použil jiným nezjištěným způsobem ke škodě M. ú. M. č. P.“ Podle § 248 odst. 2 tr. zák. pak odvolací soud obviněnému nově uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku (§ 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák.). Současně výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost uhradit poškozenému M. ú. M. č. P. škodu částkou 38.600,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný S. P. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž tento rozsudek napadl ve výroku o vině. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal zejména na to, že z výsledků přípravného řízení a především z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že dne 13. 6. 1995 podepsal s M. ú. M. č. P. smlouvu za K. s. p. j. P., která se týkala provedení prací na hřištích v předmětném obvodu za částku 100.000,- Kč, ze které však později prostřednictvím svědka N. vrátil 45.000,- Kč. Pokud se týká zbývajících 55.000, - Kč z převzaté částky, byly podle dovolatele tyto prostředky použity na provedení různých prací v obvodu M. č. P., přičemž tuto skutečnost měl v řízení před odvolacím soudem potvrdit svědek M. F. Dovolatel současně namítl, že v průběhu přípravného řízení ani v řízení před soudy obou stupňů nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že částku 55.000,- Kč skutečně použil pro sjednané práce spojené s úpravou a obnovou veřejných sportovních hřišť v obvodu M. č. P. Podle přesvědčení dovolatele nebylo žádným z důkazů prokázáno ani to, že by ze svěřených prostředků zpronevěřil částku ve výši 38.600,- Kč, jak to v napadeném rozhodnutí dovodil odvolací soud. Podle názoru dovolatele nelze za konstatovaného stavu věci inkriminovaný skutek vůbec posuzovat jako trestný čin. Jestliže byl přesto trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. uznán vinným i v odvolacím řízení, je nutno napadené rozhodnutí považovat ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu za vadné. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené v rozsudečném výroku o vině, které nemůže dovolací soud měnit, neboť není soudem třetí instance. Jestliže se dovolatel dožaduje změny zjištěného skutkového stavu věci, ve skutečnosti napadá soudy učiněná skutková zjištění a nikoliv vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Podle státního zástupce tudíž dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, týkající se správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. jako dovolací důvod uveden není. Státní zástupce ve svém písemném vyjádření současně poukázal na vadu výroku, jímž odvolací soud rozhodl o uplatněném nároku na náhradu škody. Podle státního zástupce totiž nebylo vzato v úvahu, že obecní úřad nemá právní subjektivitu (má pouze omezenou působnost stanovenou a násl. a nemá vlastní majetek), což znamená, že M. ú. M. č. P. nemohl být poškozeným ve smyslu tr. ř. Dovolatel však tuto vadu v podaném dovolání nenamítl. Poněvadž státní zástupce dospěl k závěru, že dovolatelův mimořádný opravný prostředek byl podán z jiných důvodů, než které jsou zakotveny v ustanovení tr. ř., navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného S. P. podle tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Pokud by dovolací soud shledal, že v posuzované věci je zapotřebí rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání.

Obviněný S. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však dovolatel S. P. opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že soudy obou stupňů a ve stadiu odvolacího řízení zejména Městský soud v Praze, se dostatečně nevypořádaly s obsahem provedených důkazů, pokud nezjistily, že si ve skutečnosti svěřené finanční prostředky nepřisvojil a nepoužil je tedy pro sebe ani pro jiného. S tím pak dovolatel spojuje namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když podle jeho přesvědčení reálně existoval skutkový stav věci, jenž takový právní závěr nedovoloval. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je ovšem zřejmé, že soudy obou stupňů po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (jež jsou v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu podrobně vyložena a odůvodněna), na kterých následně založily právní posouzení skutku. Podle Nejvyššího soudu se tak dovolatel v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. de facto domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. a ).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného S. P. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. října 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler