Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
4 C 102/2021-19
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 52 533 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 250 Kč spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 21 250 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 250 Kč spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 21 250 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 52 533 Kč s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 533 Kč od 17. 5. 2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne
9. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 52 532,87 Kč, který měl být splacen nejpozději do 16. 5. 2020. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak do smluveného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán upomínkami a následně
i předžalobní výzvou, na které žalobkyni nijak nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání dostavil a na svou obranu uvedl, že si bral půjčku od právní předchůdkyně žalobkyně, kterou splácel. příjmení, kterou po něm žalobkyně požaduje, neodpovídá částce, v jaké úvěr dostal. Právní předchůdkyni žalobkyně stačily pouze obecné informace, co se týče zkoumání úvěruschopnosti. Výzvu k úhradě dlužné částky obdržel dne 18. 1. 2021.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 9. 7. 2019 listin u s názvem smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku nejpozději do 16. 5. 2020 (ze smlouvy, obchodních podmínek, standardních informací). Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal celkem částku 37 500 Kč, tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil (z potvrzení o provedení plateb – výpisy z účtu, potvrzení,„ loanapplication“ pro vyčerpané částky).
4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2021 (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).
5. Žalovaný od žalobkyně čerpal celkem částku ve výši 37 500 Kč, a to v částce 20 000 Kč dne
9. 7. 2019, částce 2 500 Kč dne 4. 9. 2019 a částce 15 000 Kč dne 25. 9. 2019. Na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 16 250 Kč, a to ve splátkách ve výši 2 500 Kč dne 2. 8. 2019, ve výši 2 200 Kč dne 6. 9. 2019, ve výši 2 400 Kč dne 14. 10. 2019, ve výši 4 500 Kč dne 13. 11. 2019
a ve výši 4 650 Kč dne 31. 1. 2020 (z aplikace právní předchůdkyně žalobkyně z mobilního telefonu žalovaného).
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně vstoupil do jednání ohledně listin y s názvem smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal finanční prostředky ve výši 37 500 Kč. Na tuto částku uhradil žalobkyni celkem částku 16 250 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru, kterou měla právní předchůdkyně s žalovaným uzavřít je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí byla zkoumána. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně v žalobě nijak nevyjadřuje. K ústnímu jednání se nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má doplnit tvrzení a důkazy v uvedeném smyslu.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne
26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 37 500 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 16 250 Kč, je tak žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající částku ve výši 21 250 Kč, neboť v této výši se jedná na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. V této části proto shledal soud žalobu důvodnou. Žalovanému se výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu od žalobkyně ze dne 13. 1. 2021, dostala do jeho dispozice dne 18. 1. 2021. Žalovaný měl plnit do 21. 1. 2021, a protože nezaplatil, je od 22. 1. 2021 v prodlení. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z poskytnuté částky v zákonné výši. Zbývající nárok uplatněný žalobou soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť jejich úspěch byl pouze částečný a téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).