Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 534/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

0 d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 25. ledna 2002, č.j. -100 Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 28. května 2001 č.j. -75, jímž bylo jako opožděné odmítnuto odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 23. března 2001 č.j. -62, kterým byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 356 609 Kč s 10% úrokem jdoucím od 1. 10. 2000 do zaplacení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení maje za to, že „rozhodnutí, zda je možno povolit fikci doručení je otázkou právní, nikoli skutkovou“. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, posoudil-li její odvolání směřující proti rozsudku pro zmeškání, jímž jí byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni 356 609 Kč s příslušenstvím, jako opožděné. Namítá, že soudy pochybily ve „vyhodnocení “ a nesprávně vycházely z fikce doručení písemností, ať již jde o žalobu, předvolání k jednání či rozsudek. Je přesvědčena, že písemnosti jí určené měly být od počátku řízení doručovány jejímu tehdejšímu zástupci JUDr. …, s nímž sama žalobkyně před podáním žaloby jednala, a jehož také uvedla coby zástupce žalované v žalobě, byť ve spise nebyla založena plná moc tohoto zástupce. Nesprávný shledává žalovaná rovněž názor odvolacího soudu, že je to ona, kdo musí prokazovat, že se v době doručování písemností v místě svého bydliště nezdržovala. Navíc je přesvědčena, že tuto skutečnost prokázala svědeckou výpovědí, kterou však odvolací soud nevyhodnotil správně. S odkazem na uvedené důvody dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o uplatněném nároku na zaplacení částky 356 609 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o uplatněném nároku (nerevidoval rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku uplatněném v žalobě), nýbrž potvrdil jako správné usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud odmítl jako opožděné odvolání žalované směřující proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 23. 3. 2001 č.j. -62, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí (opožděného) odvolání účastníka řízení v tomto výčtu uvedeno není.

O případy přípustnosti dovolání vyjmenované v ustanoveních či 238a se v dané věci rovněž nejedná.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení , na něž je v dovolání výslovně odkazováno, ani podle ustanovení či ostatních ustanovení ; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle a jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. října 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu