Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 924/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. ze dne 11. 9. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek ve výroku tohoto rozsudku přesně označený a tímto skutkem způsobil škodu firmě P. Š. – D. v celkové výši 2.650.000,-Kč. Byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem s vysloveným dohledem a dále trest peněžitý a rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které ve věci podal jak dovolatel, tak i státní zástupce, který své odvolání směroval v neprospěch dovolatele, a to pouze do výroku o uloženém trestu, rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to rozsudkem sp. zn. ze dne 30. 4. 2003 tak, že z podnětu obou odvolání se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 trestního řádu rozhodl nově tak, že napadený rozsudek ve výroku o vině ponechal nezměněn, přičemž dovolateli uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, vyšší trest peněžitý a jinak rozhodl v rámci adhezního řízení o náhradě škody.

Proti uvedeném rozhodnutí podal dovolatel, a to včas, za splnění zákonem vyžadovaných podmínek, dovolání, přičemž za dovolací důvody označil ty, které jsou vymezeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech svého dovolání uvedl, že odvolací soud nepřihlédl dostatečně k jeho námitkám vzneseným již v řízení před soudem nalézacím. V této souvislosti poukázal na nepřesvědčivou výpověď svědka G. a zejména na magnetofonovou nahrávku telefonních hovorů, které vedl s poškozeným a který ji také pořídil, když má za to, že nejde o nahrávku autentickou, jak také mělo vyplynout z řízení o vydání věci s tím, že tato nahrávka mohla být upravena tak, že mohl být vytvořen dokonce falzifikát. Konečně své námitky směroval i do uložení peněžitého trestu, případně jeho výše, když má za to, že ani odvolací soud nezjistil dostatečně jeho majetkové poměry a v důsledku toho mu uložil nepřiměřený peněžitý trest. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. pak argumenty nevznesl žádné. S názorem, že oba soudy dospěly v předmětné věci k nesprávným právním závěrům potom navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novém projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby výkon napadeného rozhodnutí přerušil do svého rozhodnutí o podaném dovolání.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která v něm poukázala na to, že co se týče uplatněného dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. není vlastně nijak v tomto směru argumentováno a zpochybnění takto namítané věcné nepříslušnosti soudu, který ve věci rozhodl, nevyplývá ani ze žádné jiné skutečnosti. Uplatněný dovolací důvod další /§ 265 odst. 1 písm. g) tr. ř./ pak podle názoru státní zástupkyně zůstal v poloze formálního tvrzení, když nepřinesl žádnou kvalifikovanou námitku nesprávného právního posouzení jemu přisouzeného skutku. Na přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí potom nemůže nic změnit ani výtka o uložení nepřiměřeného peněžitého trestu, když tato výhrada nebyla vznesena ani v souladu s příslušným dovolacím důvodem. Proto také navrhla podané dovolání odmítnout podle § 265 odst. l písm. b) tr. ř. s tím, že podané dovolání nenaplňuje ani žádný z dalších dovolacích důvodů vymezených trestním řádem

Z pohledu podaných dovolacích důvodů je na místě uvést, že důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, ne tak ovšem z pohledu procesních aspektů projednávané věci. S poukazem na uvedený dovolací důvod tak není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, kdy skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny právně /kvalifikovány/, a to v souladu s příslušnými ustanoveními práva hmotného. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá označený dovolací důvod, je nutné odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění, protože skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.

V projednávané věci však dovolatel opřel výše uvedený dovolací důvod o tvrzení, že označený trestný čin nespáchal s poukazem na nepřesvědčivost výpovědi svědka a s výhradami proti poškozeným pořízeného magnetofonového záznamu o telefonním rozhovoru, který s ním vedl. S přihlédnutím k již uvedenému a současně k důvodům rozvedeným zejména v rozhodnutí odvolacího soudu, je zřejmé, že dovolací důvod takto vymezený je dovolatelem spatřován právě v porušení procesních zásad plynoucích zejména z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a tedy v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Jestliže se takto dovolatel na konstatovaném procesním základě domáhá revize skutkových zjištění učiněných oběma soudy, nelze dospět k závěru, že tak činí z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel totiž musí na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na příslušné zákonné ustanovení /§ 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř./, přičemž ovšem musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům zákonem /trestním řádem/ vymezeným. Jinak nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody vymezené ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., i když je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. Uvedené konstatování se plně vztahuje i na dovolací důvod stanovený § 265b odst. l písm. a) tr. ř., jehož existenci dovolatel rovněž namítá, avšak bez jakékoliv argumentace, přičemž porušení procesních pravidel v tomto dovolacím důvodu uvedených /věcná nepříslušnost soudů ve věci rozhodujících/ ze žádné skutečnosti v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli nevyplývá.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

S ohledem na skutečnosti uvedené shora, neshledal Nejvyšší soud důvod k postupu podle § 265o odst. l tr. ř., a to ani na žádost v tomto směru podanou dovolatelem.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka