Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1773/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2003, č. j. -148, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. prosince 2001, č. j. -108, zamítl žalobu, aby „žalovaní byli povinni vyklidit a vyklizený do 15-i dnů od právní moci rozsudku žalobkyním předat byt č. 4 II. kategorie o velikosti 2+1 v I. patře domu na adrese P.“, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně a žalovaná 1) jsou podílovými spoluvlastnicemi domu, v němž se shora uvedený byt nachází, žalobkyně A) z jedné ideální poloviny a žalobkyně B) a žalovaná 1) každá z jedné ideální čtvrtiny. V domě se nachází celkem 10 bytových jednotek, z toho 9 je obsazeno nájemci. Desátý byt, o který je spor, se uvolnil po smrti jeho poslední nájemkyně, když právo nájmu nepřešlo na další osobu. Tento byt nyní užívá žalovaný 2), který jej potřebuje vzhledem k tomu, že pracuje v P. O obsazení tohoto bytu však nedošlo mezi spoluvlastnicemi domu k dohodě, neboť žalobkyně jako většinové spoluvlastnice nesouhlasily s tím, aby jej žalovaný 2) užíval a opakovaně žalovanou 1) vyzývaly k vyklizení bytu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalovaná 1) v domě s 10 nájemními byty užívá byt, o který nemají žalobkyně zájem, jde z její strany o pouhou realizaci práva spoluvlastníka. Užívání tohoto bytu není nepřiměřené výši spoluvlastnického podílu žalované 1) a nesouhlas žalobkyní, jakkoli je v souladu se větou prvou (dále jen „“), nemá v daném případě žádný akceptovatelný důvod a jeví se jen jako šikanózní výkon práva většinových spoluvlastnic na úkor spoluvlastnice menšinové. Proto byla žaloba s odkazem na zamítnuta.

K odvolání žalobkyní Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. března 2003, č. j. -148, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, ale neztotožnil se s jeho právním posouzením věci. Jestliže žalobkyně jako většinové spoluvlastnice domu rozhodly o užívání sporného bytu, musí se žalovaná 1) jako přehlasovaná spoluvlastnice tomuto rozhodnutí podrobit, když pro řešení sporu mezi spoluvlastníky rozhodnutím soudu zde nejsou zákonné podmínky. Žalovaní obsadili byt bez souhlasu většinových spoluvlastnic, navíc jej fakticky užívá pouze žalovaný 2), který ani nemá vlastnické právo k domu. Proto je žaloba opodstatněná. K důvodům, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud uvedl, že se nejedná „o šikanózní jednání ze strany žalobkyň, pokud nesouhlasí s bydlením žalovaných v nemovitosti a žádají vyklizení, ale o výkon práva většinových spoluvlastníků“.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání s tím, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci. Vyslovili přesvědčení, že i odvolací soud měl nesouhlas žalobkyní s tím, aby žalovaní sporný byt užívali, za okolností, které byly v řízení prokázány, posoudit jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Navíc odvolací soud vůbec nepřihlédl k judikatuře, která pro takovéto případy dává vyklizovaným osobám právo na náhradní byt. Ustanovení pamatuje na situace, kdy striktní aplikace zákona na výkon práva může tomu, kdo právo vykonává, sloužit jako nástroj k úmyslnému poškozování jiného, a právě o to se žalobkyně podáním žaloby snaží. Žalovaní navrhli, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.

Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, že je přípustné podle (dále jen „OSŘ“), že se opírá o zákonem předpokládaný dovolací důvod uvedený v , že obsahuje náležitosti vyžadované v a že jsou splněny i další zákonné podmínky ( ), přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Žalovaní netvrdí, že by řízení bylo postiženo některou z vad vyjmenovaných v , a ani z obsahu nic takového nevyplývá. Proto se dovolací soud zabýval napadeným rozsudkem jen z hlediska výslovně uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav a může k němu dojít buď tím, že soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na právním závěru, že žalobkyně jako většinové spoluvlastnice domu, v němž se sporný byt nachází, sice mají podle věty prvé právo rozhodnout o způsobu, jakým bude uvolněný byt užíván, ale jelikož v tomto konkrétním případě je s ohledem na zjištěné okolnosti výkon tohoto práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , je namístě jim jeho ochranu odepřít. Odvolací soud naopak vyšel z úvahy, že jednají-li žalobkyně v souladu se zákonem, nemůže jejich jednání odporovat dobrým mravům. Už v rozsudku z 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8/1997, však dovolací soud vyslovil názor, že na základě úvahy, že takový výkon práva, který odpovídá zákonu, je vždy v souladu s dobrými mravy, nelze použití vyloučit. Opačný názor je totiž v přímém rozporu s dikcí zmíněného ustanovení, neboť vyslovil-li zákonodárce zákaz určitého chování (zakázal výkon práva v rozporu s dobrými mravy), činil tak nepochybně proto, že předvídal, že situace, kdy chování podle práva sleduje nemravné cíle nebo má nemravné důsledky, mohou v běžném životě nastat. Tímto právním názorem, na němž nemá dovolací soud důvodu cokoli měnit, se však odvolací soud neřídil a v důsledku toho se vůbec nezabýval důvody, které vedly soud prvního stupně k závěru, že žaloba na vyklizení bytu odporuje dobrým mravům. Jedná se tudíž z jeho strany o nesprávný výklad jinak správně aplikovaných ustanovení (, ), čili o nesprávné právní posouzení věci, a tak je naplněn dovolací důvod podle .

Dovolací soud proto podle věty za středníkem a odst. 3 věty prvé napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu