Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1313/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. června 2001, č. j. -75, vyhověl žalobě a zrušil právo společného nájmu účastníků k „družstevnímu bytu č. 7, sestávajícímu z tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím, I. kategorie (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), který je situován ve 3. patře domu čp. 1127, P.“ (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že byt bude nadále užívat jako člen družstva žalobce, žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů ode dne, kdy jí bude zajištěn náhradní byt, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. ledna 2002, č. j. -101, změnil citovaný rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne 31. ledna 1981, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 26. července 1999, že tři nezletilé děti, pocházející z manželství, byly svěřeny do výchovy žalobce, a že dvě z nich jsou již zletilé. Dále rovněž zjistily, že rozhodnutím Č. P., o. p., ze dne 30. prosince 1982 byl žalovanému přidělen předmětný byt jako byt podnikový, že dne 17. března 1983 byla mezi žalobcem a Č. P., o. p., uzavřena dohoda o užívání bytu, a že v písemnosti ze dne 21. listopadu 1996 souhlasil žalobce s tím, aby žalovaná odkoupila předmětný byt ze svých výlučných prostředků. Poté vzaly za zjištěno, že dne 16. prosince 1996 proběhla za přítomnosti žalované ustavující členská schůze Bytového družstva V., že dne 4. srpna 1997 prodala Č. s., a. s., předmětný dům Bytovému družstvu V., a že vklad do katastru byl proveden dne 10. března 2000. Nakonec zjistily, že dne 11. února 1999 byla mezi Bytovým družstvem V. a žalobcem uzavřena ohledně předmětného bytu nájemní smlouva, že dne 8. června 2000 podala žalovaná žádost o převod předmětného bytu do vlastnictví člena družstva, a že tento převod nebyl dosud uskutečněn. Odvolací soud nadto ještě zjistil, že podle stanov Bytového družstva V. se při založení družstva stávají jeho členy řádní „uživatelé“, tzn. nájemci, bytů. Na základě uvedených skutkových zjištění soudy obou stupňů shodně dovodily, že v době do 31. prosince 1991 svědčilo právo osobního užívání předmětného bytu jako bytu trvale určeného pro ubytování pracovníků organizace pouze žalobci, a že toto právo se dnem 1. ledna 1992 transformovalo na právo nájmu obecního bytu (předmětný byt se nestal bytem služebním ve smyslu ), svědčící opět pouze žalobci. Soud prvního stupně dále dovodil, že následně účastníkům vzniklo ve smyslu , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), a stanov družstva právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v družstvu, neboť předmětný byt se stal bytem družstevním, žalované vzniklo členství v družstvu (podle notářského zápisu ze dne 16. prosince 1996) a se žalobcem byla dne 11. února 1999 uzavřena ohledně předmětného bytu nájemní smlouva. Proto – za splnění podmínek uvedených v ustanovení větě druhé obč. zák. – žalobě vyhověl. Naproti tomu odvolací soud se posouzením věci z hledisek uvedených v citovaném ustanovení vůbec nezabýval a uzavřel, že účastníkům právo společného nájmu předmětného bytu a společné členství v družstvu (ve smyslu obč. zák.) nevzniklo; proto žalobu v konečném důsledku zamítl. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dospěl k závěru, že členem družstva se jako dosavadní nájemce bytu stal pouze žalobce (žalované členství v družstvu nevzniklo tím, že se dostavila na ustavující schůzi družstva), a protože žalobci právo nájmu bytu již svědčilo, nemohlo mu ve smyslu obč. zák. – za trvání manželství – vzniknout právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež odůvodnila nesprávným právním posouzením věci; uplatnila tak dovolací důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V rámci užitého dovolacího důvodu zpochybnila především právní závěr, že právo nájmu předmětného družstevního bytu svědčí pouze žalobci, a že účastníkům tudíž nevzniklo k předmětnému bytu právo společného nájmu družstevního bytu. Má zato, že „změna charakteru bytu na byt družstevní nevede k transformaci dosavadního práva nájmu bytu na nájem družstevního bytu, ale nastoluje zcela novou právní situaci …Pokud by se členem družstva v souladu se stanovami Bytového družstva V. stal jako dosavadní nájemce (tzv. uživatel) bytu žalovaný, v souladu s ustanovením (obč. zák.) by vzniklo oběma účastníkům jako manželům vedle společného nájmu bytu také společné členství manželů v družstvu“. Navíc je přesvědčena, že „došlo-li k dohodě mezi účastníky a pronajímatelem o úhradě nájemného za předmětný byt žalovanou“, vznikl společný nájem předmětného bytu rovněž způsobem upraveným v ustanovení obč. zák., tj. dohodou (pro níž není stanovena písemná forma) mezi dosavadním nájemcem (žalobcem), další osobou (žalovanou) a pronajímatelem. Přitom podle jejího názoru ustanovení obč. zák. a obč. zák. „se nikterak nevylučují“. Současně však poukázala na ustanovení obč. zák. a zdůraznila, že jde-li o družstevní byt, může společný nájem vzniknout jen mezi manžely. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 2 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle půjde v dovolacím řízení především o posouzení správnosti právního závěru, že účastníkům nevzniklo k předmětnému bytu jako bytu družstevnímu právo společného nájmu bytu manžely a společné členství v družstvu. Současně půjde o odpověď na otázku, zda společný nájem bytu mohl v daném případě vzniknout dohodou mezi dosavadním nájemcem, další osobou a pronajímatelem, tj. podle obč. zák.

Dovolací námitku, že právo společného nájmu vzniklo v daném případě rovněž dohodou mezi dosavadním nájemcem, další osobou a pronajímatelem, tj. způsobem, upraveným v ustanovení § 700 odst. 2 obč. zák., nelze akceptovat. Společný nájem bytu ve smyslu citovaného ustanovení nemůže totiž vzniknout u bytů družstevních, u nichž podle § 700 odst. 3 obč. zák. přichází v úvahu pouze vznik práva společného nájmu bytu manžely (podle § 703 odst. 2 a § 704 odst. 2 obč. zák.).

Dovoláním nebyla napadena správnost právního závěru, že v době do 31. prosince 1991 byl uživatelem předmětného bytu pouze žalobce (účastníkům nesvědčilo tehdejší právo společného užívání bytu manžely), neboť předmětný byt byl v té době bytem trvale určeným pro ubytování pracovníků organizace ( , kterou se provádějí některá ustanovení ; citovaná vyhláška byla zrušena ke dni 13. listopadu 1995 – , kterým se provádí )), na nějž se vztahovalo ustanovení , , ve znění platném do 31. prosince 1991, vylučující vznik práva společného užívání bytu manžely. Stejně tak nebyla zpochybněna ani správnost právního závěru, že žalobcovo právo osobního užívání bytu se dnem 1. ledna 1992 transformovalo podle obč. zák. na nájem (obecního bytu), nikoliv však na právo společného nájmu bytu manžely. Lze pouze připomenout, že ke stejným závěrům, jde-li o transformaci práva osobního užívání bytu na právo nájmu, dospěl Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 15. prosince 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 111 v sešitě č. 11 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, a v rozsudku ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 26 v příloze sešitu č. 10 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura.

Dovoláním však nebyl zpochybněn ani závěr, že za trvání manželství účastníků se změnil charakter předmětného bytu (z bytu obecního se stal bytem družstevním), a že členem bytového družstva se jako dosavadní nájemce bytu stal pouze žalobce.

Za této situace dovolací soud z uvedených právních závěrů vychází.

Na rozdíl od předchozí změny charakteru bytu (bytu trvale určeného pro ubytování pracovníků organizace na byt obecní) byla přeměna předmětného bytu na byt družstevní doprovázena takovými právně významnými skutečnostmi jako je založení bytového družstva, vznik žalobcova členství v tomto družstvu (spojeného s jeho majetkovou účastí v družstvu) a následné nabytí vlastnického práva k předmětnému domu družstvem. Jde o kvalitativně nové (jiné), svým významem natolik zásadní skutečnosti, které lze postavit na roveň předpokladům, za nichž vzniká podle § 703 odst. 2 obč. zák. právo společného nájmu družstevního bytu manžely i společné členství manželů v družstvu. Proto stane-li se jeden z manželů za trvání manželství jako člen družstva nájemcem družstevního bytu (dnem, kdy bytové družstvo nabylo vlastnické právo k domu, v němž se byt nachází), je třeba na základě analogické (§ 853 obč. zák.) aplikace ustanovení § 703 odst. 2 obč. zák. dovodit, že vznikne právo společného nájmu družstevního bytu manžely i společné členství manželů v družstvu za předpokladu, že manželé spolu trvale žijí.

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že vzniklo-li žalobci jako „stávajícímu uživateli bytu“ členství v Bytovém družstvu V. (srov. čl. IV. stanov Bytového družstva V.) a stal-li se jako člen družstva nájemcem družstevního bytu, vzniklo účastníkům – za předpokladu, že spolu trvale žili v den nabytí vlastnického práva Bytového družstva V. k předmětnému domu – právo společného nájmu družstevního bytu manžely i společné členství manželů v družstvu. V tomto ohledu byl tedy dovolací důvod podle uplatněn opodstatněně.

Napadený rozsudek není tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle , obsahově konkretizovaného dovolacími námitkami žalované, ve smyslu ustanovení věty před středníkem správný. Dovolací soud jej proto podle věty za středníkem zrušil a podle věty první věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení se bude soud zabývat mimo jiné posouzením, zda účastníci spolu trvale žili ke dni, kdy Bytové družstvo V. nabylo vlastnické právo k předmětnému domu.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2003

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu