Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 86/2003

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. R. rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 1511/99, a rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 7070/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. Ns 5 Js 7070/98, a to pro trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění, společného převádění cizinců a pokus trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění podle č. 1, 2, č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, věta 1 cizineckého zákona, , , , Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 1511/99, jenž nabyl právní moci dne 18. 5. 1999, byl R. R. uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a pokusem trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění podle č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, věta 1 cizineckého zákona, , , , Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že opakovaně přicestoval do Spolkové republiky Německo odkud pak cestoval dále do Holandska, a to dne 7. 7. 1997 přes hraniční přechod S., dne 20. 9. 1997 přes hraniční přechod S. a dne 18. 11. 1997 přes hraniční přechod W. Dne 6. 10. 1998 pak hodlal opět přicestovat do Německa přes hraniční přechod W., na hraničním přechodu byl kontrolován a následně zatčen. Jednal přitom s vědomím, že byl rozhodnutím města B. č. EWA 166-1 ze dne 13. 6. 1994 z území Spolkové republiky Německo vypovězen a ihned odsunut a že zákaz vstupu na jeho základě stále platí.

Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 7070/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. Ns 5 Js 7070/98, byl pak uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a společného převádění cizinců podle č. 1, 2, č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, věta 1 cizineckého zákona, , Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se dopustil tím, že dne 5. 3. 1998 získal zvlášť stíhaného J. H., aby za 200-500 DM spolupůsobil při ilegálním převádění cizinců z České republiky přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo. Týž den s ním jel přes hraniční přechod M. na německé území, kde mu ukázal převaděčskou trasu a místo převzetí osob v obvodu obce N., odkud měl převedené osoby dopravit do S. H. pak dle pokynů odsouzeného následujícího dne odpoledne dopravil 21 cizích státních příslušníků ve skříňovém voze k česko-německé hranici, odkud je odsouzený a další pěší převaděč v obvodu obce N. převedli přes zelenou hranici na německé území. H. mezitím přijel na smluvené místo převzetí přes hraniční přechod W. a osoby okolo 21:00 hod. převzal. Odsouzený se vrátil zpět do České republiky. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo a že byl rozhodnutím města B. č. EWA 166-1 ze dne 13. 6. 1994 z území Spolkové republiky Německo vypovězen a ihned odsunut a že zákaz vstupu na jeho základě stále platí.

Pro tyto trestné činy byl odsouzen, při zahrnutí odsouzení ze dne 25. 3. 1999 a současně zrušení tímto rozsudkem uloženého trestu odnětí svobody, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Dne 16. 4. 2003 pod sp. zn. 3025/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

V posuzovaném případě byl rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá dle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a společného převádění cizinců, pro nějž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999 ve spojení s tímto rozhodnutím, jednak pak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a pokus trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění z rozsudku Okresního soudu ve Weidenu ze dne 25. 3. 1999. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v , zkoumat všechny činy, za které byl trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. R. se jednak podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, pro což také získal a zaškolil další osobu a jednak opakovaně sám vstoupil a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětných rozsudků německých soudů, a to, že v minulosti již byl ve Spolkové republice Německo pro trestnou činnost související s ilegálním převáděním cizinců odsouzen. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch