Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1049/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , byli obvinění J. K., A. S. a J. H. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustili tím, že „dne 26. dubna 2002 kolem 06:00 hodin po předchozí vzájemné dohodě v D. na ulici S. čp. 305 vyzvali J. K. a J. H., který prohlásil, že jsou pracovníky kriminální policie, V. K, aby je následoval k prověření svědectví týkajícího se vloupání do prodejny v D., této výzvě V. K. vyhověl a nasedl do vozidla značky Škoda Felicia, SPZ ULJ 15-83, ve kterém seděl A. S., po ujetí několika metrů do vozidla přistoupil P. P. a společně odjeli směrem do D., na odpočívadle D. zastavil J. K., který řídil vozidlo, všichni vystoupili z vozidla a pod pohrůžkou násilí, kdy J. K. udeřil V. K. otevřenou dlaní do obličeje a J. H. vyhrožoval dalším fyzickým násilím, donutili V. K. napsat směnku na zaplacení částky 30.000,- Kč, kterou určil pro sebe A. S., splatnou do 30. 6. 2002, datovanou dnem 15. 1. 2002, a pro případ, že by tuto směnku nezaplatil, nadále mu vyhrožovali a následně jej odvezli do D. a propustili.“ Za tento trestný čin byl obviněnému J. K. podle § 235 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců a obviněnému A. S. podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byli oba obvinění podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. , tak, že odvolání všech spoluobviněných a státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadli obvinění J. K. a A. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Obviněný J. K. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b písm. g) tr. ř. [správně § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uvedl, že nalézací i odvolací soud jej uznaly vinným pouze na základě výpovědi poškozeného, přičemž se podrobněji nezabývaly osobou poškozeného ani skutečností, že poškozený byl ve vztahu k dovolateli dlužníkem. Nesprávné právní posouzení bylo dovolatelem spatřováno v neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů, když na základě jejich neprovedení byl učiněn nesprávný závěr o vině a trestu. Z výše uvedených důvodů v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí „příslušnému orgánu“.

Obviněný A. S. označil jako důvod dovolání důvod uvedený v ustanovení § 265b písm. f) tr. ř. (rovněž bez uvedení odst. 1 cit. ustanovení), neboť podle jeho názoru „rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.“ Z této formulace dovolacího důvodu Nejvyšší soud dovodil, že úmysl obviněného směřoval k uplatnění dovolání nikoli z důvodu § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., ale z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že svým jednáním v žádném případě nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když sepsání a podpis směnky učinil poškozený sám a dobrovolně, tedy bez jakéhokoliv psychického a fyzického násilí. Inkriminované jednání mělo navazovat na předchozí kontakty s poškozeným, když tento byl ve vztahu k obviněnému v postavení dlužníka. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že dovolací námitky J. K. po věcné stránce míjí použitý dovolací důvod, když navíc označení dovolacího důvodu jakož i formulace petitu dovolání vzbuzují pochybnosti o naplnění obsahových náležitostí dovolání. Také většina dovolacích námitek obviněného A. S. podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství prosazuje vlastní způsob hodnocení provedeného dokazování a neodpovídá deklarovanému důvodu dovolání ani jinému důvodu uvedenému v § 265b tr. ř., zatímco námitce absence znaku násilí či pohrůžky násilí jako znaku přisouzeného trestného činu nelze přisvědčit. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného A. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obsah dovolání J. K. shledal Nejvyšší soud i přes nedostatky označení dovolacího důvodu a formulace petitu dovolání dostačující zákonným předpokladům uvedeným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., zejména s ohledem na učiněné rozhodnutí dovolacího soudu, jak bude uvedeno níže.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

K dovolacím námitkám obou obviněných Nejvyšší soud shledal, že se jedná výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatelé spojili hmotně právní důsledky. Dovolatel J. K. ve svém dovolání soudům obou stupňů vytkl neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů a skutečnost, že jej uznaly vinným pouze na základě výpovědi poškozeného. Dovolatel A. S. podepřel své přesvědčení o nenaplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání absencí násilí směřujícího vůči poškozenému při sepsání a podpisu směnky. V obou případech je zpochybněn rozsah a hodnocení dokazování provedeného soudy obou stupňů, a z tohoto dokazování vzešlá skutková zjištění (stabilizovaná do skutkové věty výroku a příslušných pasáží odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a potvrzená usnesením odvolacího soudu), která však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněným A. S. uplatněný důvod dovolání označený zněním § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. se týká věcí, v nichž bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. O takový případ však jednoznačně v uvedené věci nejde.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovoláních spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová