Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 318/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (kromě toho, že ke zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce ze strany /tehdejšího/ prvního oprávněného usnesení soudu prvního stupně v jeho II. a III. odstavci zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil) potvrdil usnesení z 21. prosince 2000, č. j. -13, opravené usnesením z 18. 2. 2002, č. j. E 1241/2000-37, jímž okresní soud (ve IV. odstavci výroku) nařídil výkon rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze z 28. 4. 1998, č. j. -16 prodejem nemovitostí patřících do společného jmění manželů (a to domu č. p. 31 na stavební parcele č. 399, stavební parcely č. 399, a parcel č. 1594 a 1596, vše v katastrálním území V., zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 1059 u Katastrálního úřadu ve S.) k uspokojení pohledávky oprávněné.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná (zastoupená advokátem) včasným (viz též usnesení tzv. velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003 pod poř. č. 7) dovoláním, jímž uplatnila dovolací důvody podle ustanovení , b/ a odst. 3 , zjevně ve znění po novelizaci

Při zkoumání přípustnosti dovolání musel Nejvyšší soud věc posoudit nejdříve z intertemporálního hlediska. Soud prvního stupně exekuci nařídil 21. prosince 2000, tedy podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. Odvolací soud pak rozhodl v souladu s ustanovením bodu 15. in fine hlavy I, části dvanácté , tedy (byť 31. října 2002, tudíž po 1. lednu 2001) správně podle ve znění před novelizací (na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že okresní soud dne 18. února 2002, tedy již za účinnosti ve znění po novele, vydal usnesení, jímž své rozhodnutí v čísle popisném domu, na nějž se měla exekuce vztahovat, a v příjmení manžela povinné opravil). Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „ “) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod 17., hlavy I, části dvanácté ).

V tomto ohledu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ), z obsahu exekučního spisu nevyplývají. Jestliže ovšem povinná takovou vadu (předmětného, tedy vykonávacího) řízení spatřuje v tom, že (podkladové) „…rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, kdy nebyla na jednání vůbec pozvána“, takže „…jí byla znemožněna účast u soudu“, pak nesprávně zaměňuje, případně směšuje, vady exekučního řízení s vadami řízení nalézacího - jimiž se ovšem soud v řízení vykonávacím zabývat nemůže (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod poř. č. 123, v němž tento soud odkazuje na jiné své usnesení, a to sp. zn. , kde vysvětlil, že zmatečnost nalézacího řízení není vadou řízení o výkon rozhodnutí v nalézacím řízení vydaného). Protože povinná vadu podle ustanovení , jehož prostřednictvím lze namítat, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, ve vztahu k samotnému vykonávacímu řízení nenamítá a tato vada nevyplývá ani z obsahu exekučního spisu, dovolání podle přípustné není.

Dovolání není přípustné ani podle , jelikož napadené rozhodnutí není (ve výroku o věci samé, tedy o nařízení exekuce) usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání konečně není dána ani ustanovením , a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinná nevznesla (odstavec 2).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Povinná z procesního hlediska – podáním nepřípustného dovolání – zavinila jeho odmítnutí, oprávněné, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu