Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 61/2021-31

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 689 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 547,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 79,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 516 Kč od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 381,60 Kč od datum do zaplacení a částky 1 141,40 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 547,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 79,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 516 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 381,60 Kč od [datum] do zaplacení a částky 1 141,40 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 689 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. SU číslo, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému účelově určený úvěr ve výši 14 039 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však úvěr nesplácel. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá uhrazení dosud dlužné jistiny 6 752,60 Kč, dlužných splátek ve výši 3 145 Kč, poplatků ve výši 450 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 6 752,60 Kč, kterou za dobu do datum do datum kapitaliztovala částkou 1 141,40 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  a soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav. Z doložené úvěrové smlouvy č. SU číslo uzavřené mezi účastníky dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému účelově určený úvěr na nákup zboží ve výši 14 039 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 33,63 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 629 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dle čl. VI odst. 2 byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v případě prodlení delším, jak 30 dnů. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle výpisu z účtu žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 039 Kč dne datum. Žalovaný nesplácel splátky řádně a včas a byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Na základě přípisu žalobkyně došlo k zesplatnění pohledávky za žalovaným ke dni datum z důvodu jeho prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu přípisem ze dne datum. Dle vyjádření žalobkyně ze dne datum uhradil žalovaný celkem 27 splátek a dále dne datum částku 500 Kč a dne datum částku 1 500 Kč, tedy celkem částku 18 983 Kč.

4. Dle tvrzení žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného lustrací v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný před uzavřením smlouvy dle tvrzení žalobkyně uvedl, že má příjem ze zaměstnání 17 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, je rozvedený a má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. Údaje uvedené žalovaným ověřila žalobkyně jejich porovnáním se statistickými daty klientů žalobkyně a s využitím právních institutů z oblasti sociální politiky státu (např. životní minimum).

5. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle ustanovení § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení a násl. . Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky a tento se zavázal je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím.

12. Jelikož žalovaný v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu o. z., jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle o. z. a je proto nutné na ni aplikovat také , o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v  tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu  – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).

15. Z listin předložených žalobkyní není zřejmé, zda si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, když z tvrzení žalobkyně rovněž vyplývá, že k ověření výše příjmů a výdajů žalovaného přistoupila čistě formálně, bez vyžádání potřebných dokladů o žalovaného. Doklady o negativní lustraci žalovaného v žalobkyní uváděných registrech nebyly rovněž předloženy.

16. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu z. č. , je smlouva neplatná. I když zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti věřitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat , neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči věřiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

17. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a splacenou. Žalobkyně tak má nárok na jistinu 14 039 Kč, kdy po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky dle vyjádření žalobkyně ve výši 18 983 Kč dospěl soud k závěru, že dlužná částka byla žalovaným zcela uhrazena.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.