Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 628/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-478

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Kučery rozhodl v konkursní věci dlužnice Ž. H., a.s., zastoupené JUDr. P. G., advokátem, o návrhu věřitelky Č. o. b., a.s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o procesním nástupnictví na straně věřitelky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č.j. – 282, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Na základě návrhu věřitelky – Č. o. b., a. s. (dále též jen „banka“) ze dne 18. prosince 2001 (č. l. 239-240), podaného v průběhu řízení o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek usnesením ze dne 19. února 2002, č. j. -262, Krajský soud v Plzni připustil, aby z řízení tato věřitelka vystoupila a na její místo nastoupila Č. k. a. (dále též jen „agentura“). Odvolací soud k odvolání dlužníka – odkazuje na ustanovení (dále též jen „“) – napadené rozhodnutí usnesením ze dne 11. června 2002, č.j. -282, potvrdil, když uzavřel, že postoupení pohledávky banky z úvěrových smluv vůči dlužníku (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. listopadu 2001, číslo IPB 1010302) po zahájení konkursního řízení bylo prokázáno a postupník (Č. k. a.) se vstupem do řízení vyjádřil souhlas.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. června 2002 podala dlužnice včas dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení Konkrétně dovolatelka uvádí, že ustanovení se vztahuje na případy převodu nebo přechodu práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde. V konkursním řízení však nejde o to, zda účastníku řízení svědčí určité právo nebo povinnost, nýbrž pouze a výlučně o osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka. Dále dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že banka není jejím věřitelem, jelikož právní úkon, na jehož základě měla nabýt pohledávky vůči dlužnici (smlouva o prodeji podniku ze dne 16. června 2000), je absolutně neplatný. Absenci aktivní věcné legitimace banky v řízení přitom uplatnila dovolatelka mimo jiné právě v odvolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2002 č.j. -262. Pouze meritorní přezkoumání aktivní věcné legitimace banky k podání návrhu na prohlášení konkursu může podle dovolatelky zajistit dodržení zásady hospodárnosti řízení. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné ve smyslu , avšak není důvodné.

Vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a nepodávají se ani z obsahu spisu; Nejvyšší soud se tudíž zabýval existencí dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud především uvádí, že i pro konkursní řízení platí přiměřeně ( , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „ZKV“) ustanovení ; zákon o konkursu a vyrovnání totiž samostatně problematiku procesního nástupnictví v průběhu konkursního řízení neupravuje (shodný závěr formuloval v usnesení ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. i Ústavní soud).

Podle posledně citovaného ustanovení platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

Jde-li o tu fázi konkursního řízení, v níž se účastenství konkursních věřitelů zakládá podáním přihlášky pohledávky do konkursu ve smyslu ustanovení ZKV, je k podání návrhu podle legitimován (ve smyslu dikce uvedeného ustanovení je v postavení „žalobce“) dosavadní konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky). V té fázi řízení, v níž jde o osvědčení dlužníkova úpadku (v řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka), svědčí legitimace k podání návrhu dle dosavadnímu navrhujícímu věřiteli.

V této věci – jak je patrno z obsahu spisu - banka (coby původní navrhující věřitelka) příslušný návrh dle ustanovení podala a – jak správně poznamenal odvolací soud – agentura (jako postupník, který měl do řízení vstoupit na místo banky), s tímto návrhem vyslovila souhlas (přípisem ze dne 11. února 2002 došlým soudu 14. února 2002 - č. l. 260). K návrhu přitom byla řádně připojena i výše označená postupní smlouva ze dne 27. listopadu 2001.

K námitce dovolatelky, že v konkursním řízení jde toliko o zjištění existence či neexistence úpadku dlužníka, je třeba uvést, že ve smyslu ustanovení § 1 ZKV je účelem zákona o konkursu a vyrovnání uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Cílem konkursního řízení dle ustanovení § 2 odst. 3 ZKV je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu, a to za podmínek stanovených tímto zákonem. Osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka, tedy není ani cílem ani účelem konkursního řízení. Existence úpadku je pouze jednou ze zákonných podmínek, které musí být splněny pro prohlášení konkursu.

Dovolání není důvodné ani co do námitky nedostatku věcné legitimace banky (z nějž dovolatelka usuzuje na absenci předpokladů pro vyhovění návrhu podle ). Předmětem řízení o návrhu ve smyslu není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, neboť takové posouzení se týká již posouzení věci samé (v první fázi konkursního řízení je soud činí v rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu). Podstatné je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ( ). Takovou právní skutečností (v řízení řádně doloženou) je nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení a násl. . Ke shodnému závěru dospěla jak právní teorie (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: . Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 381 až 384), tak soudní praxe (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 136).

Dovolatelce se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání usnesením bez jednání zamítl ( věta první, část věty před středníkem ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. září 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu